Prosinec 2013


Anna Geislerová: Mým největším přáním je nic nechtít - nádherný článek od ženy, která ví, co chce ...

24. prosince 2013 v 9:36 | Paula |  Jak jde čas ...

Anna Geislerová: Mým největším přáním je nic nechtít

Točí filmy a mezi tím rodí děti. Nebo naopak? Za pět měsíců od porodu třetího dítěte natočila nový film a jeden celý seriál. A na čekačce jsou další. Mateřství neubralo naší asi nejzajímavější a jistě nejžádanější herečce na kráse, ale k dívčí křehkosti dodalo zralou ženskost a něhu. A zřejmě i sílu, jak to všechno nejen přežít, ale i užít.

Jako právnička Dana ve filmu Pohádkář, v zapleteném milostném trojúhelníku s Jiřím Macháčkem.
Jako právnička Dana ve filmu Pohádkář, v zapleteném milostném trojúhelníku s Jiřím Macháčkem.

FOTO: Marlene Film

Dnes 8:12

Za oknem restaurace na břehu Vltavy se pohupují loďky a zdá se, že snad ani nejsme v Praze, ale někde na dovolené. Malý Max nejdřív spí v kočárku, pak pofňukává, tak dostane polední porci mámina mlíčka, pak chvíli pozoruje zvědavě okolí a nakonec zase spokojeně usne.

Můžete představit svoji zatím poslední roli?

Jedná se o licenční seriál pro HBO, jehož originál je z Izraele, režíruje ho Honza Hřebejk a zatím se jmenuje V objetí. Třináct dílů na téma vztahy a charaktery, pěkně poskládané příběhy mužů a žen, propojené milostnými vazbami. Byla to příjemná práce kolem Prahy, s největším možným množstvím krásného kýče, který nabízí. Já hraju Šárku, ředitelku reklamní agentury. Je bezdětná, ujíždí jí vlak a k tomu má legrační povahu - je trochu pesimistka…

A jaká je právnička Dana ve filmu Pohádkář, kterou jste ztvárnila v létě?

Strašná. Díky tomu se mi hrála skvěle a moc mě bavila. Je to ranařka, studená ženská jdoucí si za svým, čímž potírá další stránky lidství. Vlastně jsem poprvé hrála "tu druhou" ve vztahu, v rámci příběhu. Běží o pěkně zapletený milostný trojúhelník…
Celkově bych Pohádkáře charakterizovala slovem projekt. Hezká ambice udělat úspěšný film, dát dohromady zvláštní téma sporně vnímané autorky Báry Nesvadbové, do hlavní role obsadit topmodelku Evu Herzigovou, ozdobit to pár herci, vzít si zkušeného režiséra.

Jak jste si sedly s Evou Herzigovou?

Poznaly jsme se už před dvěma lety, kdy jsem s ní dělala v Londýně rozhovor pro Elle. Trochu jsem se bála, že je to super sexy silná žena. Ale její charisma a kouzlo jsou naživo úplně jiné, působí křehce, nepolapitelně, má přesnou kombinaci nádherné femme fatale a malé holčičky. Je to bohyně.
FOTO: Jan Handrejch, Právo
Takže mě totálně okouzlila a letošní natáčení to jen potvrdilo. Sice jsme se nepotkaly na scéně, ale párkrát při focení a na večírcích. Strašně si tu užívala volnost, kterou jako celebrita v Londýně nemá, Macháček ji protáhl po hausbótech a hospodách, což se jí líbilo.

Obě jste měly čerstvé miminko…

Její chlapeček se narodil v dubnu a můj Max na konci června, takže pauzy během natáčení se dělaly podle kojení. Vtipné je, že ve scénáři byla moje postava kojící matka. Naštěstí s Vladimírem Michálkem se točilo opravdu skvěle, nevím, jaký byl dřív, ale teď se stal promovaným psychiatrem a je evidentně mužem na správném místě. Velmi systematický, vše má zorganizované, rychlé a přesné. Až mě to překvapilo. Zvládla jsem to levou zadní.

Přesná organizace je něco, co jako máma tří dětí dobře znáte…

Kdosi mi řekl: Obdivuju, že to všechno stíháš. Ale já nevím, kde ten pocit vzal. Je to tak, že děti prostě nevyhodím z okna na ulici, nenechám je o hladu, takže jediné heslo, které platí, je: Odvahu a přežít. Nic jiného. Nějak to prostě jede a nedá se to zastavit. Dny jsou shluky událostí, odvézt (občas i v pyžamu), přivézt, nakrmit, vychovávat… večer si dát skleničku piva a jít spát. Přibývají děti a neubývá povinností, naopak.
Děti prostě nevyhodím z okna na ulici, nenechám je o hladu, takže jediné heslo, které platí, je: odvahu a přežít.
Takže proti běžnému domácímu životu je natáčení brnkačka. Mám rodinnou chůvičku Anežku, karavánek, nádhera. Ráno mě odveze auto, dostanu najíst, někdo mě oblékne, nalíčí… a já jen hraju a kojím, večer mě zase odvezou. Sen.

Sešly jsme se v Jacht klubu s výhledem na lodičky. Vaše oblíbené místo?

Jsem tu podruhé, ale mám to kolem řeky moc ráda. Navíc tu vaří dietně, jak teď potřebuju. Nejím totiž kvůli Maxovi raději nic s mlékem a vajíčky, sýry ani čokoládu, protože měl trochu ekzém. Což je pro mě trauma, představte si kojení bez čokolády! Včera se mi přihlásila potřeba cukru tak silně, že jsem snědla sklenici meruňkové marmelády!

Navozuje to tu skoro atmosféru dovolené, prožila jste nějakou na lodi?

Jednou, měsíc v Kanadě, až u Halifaxu, na polární lodi. Bylo to dost dobrodružné, v kose a ve vlnách. Jedna z nejhezčích a zároveň nejšílenějších věcí, jaké jsem poznala. Protože já mám v podstatě strach z vody, nenávidím hloubku a nikdy bych neskočila z lodi se vykoupat. Přináší mi to obrovskou paniku, hlubiny jsou mi nepříjemné, bojím se, že jsem něčím obklopená ze všech stran, ale nevidím to. Což mi nedělá dobře.

Kdo vás tam nalákal?

Mořeplavec Ruda Krautschneider, který lodi staví a plaví se s nimi kolem světa. Tahle byla ocelová, vypadající jako traktor, měla i motor ze Zetoru. Tam jsem opravdu překonala sama sebe. Čtyři chlapi a já, Ruda se s tím nemazlil, žádná GPS, v noci jsme se střídali na hlídky. Při velkých vlnách jsem si vzala pláštěnku, přivázala se ke kormidlu a dala do uší walkmana, abych si navodila pocit, že je to vlastně v pořádku a běží jen takový dobrodružný film.
Teď jsem v takové situaci a kondici, že je hlavní, aby vůbec nějaké Vánoce a stromeček byly.
Ale bylo to nakonec krásné, líbil se mi ten pohyb a adrenalin. Až děti odrostou, tak věřím, že mě to ještě čeká. Tehdy jsem se rozhodovala, jestli pojedu na další výpravu s Rudou, anebo za Janáčkem (současný manžel - pozn. red.). Vyhrál Janáček… To jsou už jiné příběhy.

Máme za dveřmi zimu a Vánoce. Potkáme vás na horách?

Občas propadnu propagandě, že se má jezdit k moři do tepla. Ale když už máme štěstí a střídají se nám tu roční období, je v zimě lepší vyrazit na hory. Ovšem přímo Vánoce na horách? To je utopie. Prožila jsem takové v dětství a ráda na ně vzpomínám, ale když si to představím očima rodičů, je to děsné. Přemístit vše, co Vánoce znamenají, na nějaké místo, tam dopřát dětem dostatek pohybu, což obnáší nechat je řádit v hlubokém sněhu, a tudíž je pořád převlékat, mezi tím všechno sušit, chystat jídlo… Tak to neberu. A Vánoce v hotelu teprve ne.
Teď jsem v takové situaci a kondici, že je hlavní, aby vůbec nějaké Vánoce a stromeček byly. A je mi jedno, kde, jak - na horách, v lese nebo na hřišti… Prostě když se to nějak zvládne.
FOTO: Jan Handrejch, Právo

Ještě před tím proběhne váš Bazar z mokré čtvrti. Jak se změnil od prvního ročníku?

Poprvé to byl v podstatě náš večírek, můj, Táni Vilhelmové a Sergeje Butka. Každý přinesl nůši plnou nesmyslů a našlo se pár kamarádů - bláznů, kteří přišli a něco si koupili. Což se moc nezměnilo, organizačně, prožitkově a základní myšlenkou je to pořád stejné.
Akorát se k tomu přidaly tisíce lidí. Každý rok věříme, že už to dotáhneme do dokonalosti, ale pořád nacházíme něco, co by šlo udělat líp. Je fakt, že dokážeme domluvit velké věci, podporují nás úžasné firmy, ovšem pořád je to ten veselý večírek s přesahem.

Jaký přesah chystáte letos?

Velký koncert ve velké Lucerně. Vždycky byl hlavní částí bazaru prodej, letos se pozornost přenáší na něj, tedy na 20. prosince. V plánech nás trochu přibrzdilo, že jsme s Táňou rodily a točily. Ale bude výjimečný - nejen díky skvělým hostům. Strašně se těším!
A zase: vše bylo vymyšleno a zorganizováno během jednoho dne a zadarmo. Pořád nám funguje normální lidská setrvačnost, nestali jsme se neosobní organizací. Základem je naše trojka plus Ondřej Potyka. Věnovat se tomu celoročně, asi získáme víc peněz, ale není kapacita.

Co vás za ty roky nejvíc překvapilo?

Měli jsme na bazaru opravdu hodně kuriozit. Nejvíc mě potěší, když se sami hlásí zajímaví lidé, třeba zavolá paní, která dělá čínskou medicínu, že tam s námi bude sedět, dělat diagnózy a vybírat dobrovolné peníze.
Nebo se objeví Dita Pecháčková a nosiči nesou tři bedny vynikajících skořicových šneků, které napekla, protože nás má ráda. Spousta lidí chodí každý rok, známe i jejich děti, jak rostou, to trvání bazaru má velkou hodnotu.
Bruno je už velký chlapák, obřisko, tak s námi vydrží celý den a nadšeně maká, chlapi ho naučili poker…

Zapojují se i vaše děti?

Jasně, začínají pomáhat. A hlavně vnímají pomoc lidem jako něco automatického, co znají od narození. Nejstaršímu Brunovi bude deset, jako bazaru. Vždycky před začátkem se Stellou vytřídí své hračky. Které nechtějí, přinesou - a zároveň si na bazárku koupí nové. Bruno je už velký chlapák, obřisko, tak s námi vydrží celý den a nadšeně maká, chlapi ho naučili poker…
Bazar z mokré čtvrti přiláká každý rok před Vánoci víc dárců i nakupujících, Anna se má tedy za pultem co ohánět.
Bazar z mokré čtvrti přiláká každý rok před Vánoci víc dárců i nakupujících, Anna se má tedy za pultem co ohánět.
FOTO: archív Anny Geislerové

Asi už nevěří na Ježíška, že?

Věří. Jednou zrovna vybíral dárky pro rodinu a já se ho ptala: Co na to Ježíšek? Odpověděl: To mu nebude vadit, dám to vedle jeho dárků. Řešil jen, jestli nemá dát taky něco Ježíškovi za to, že on dává nám… Zatím zkrátka Ježíšek trvá. Jsem si jistá, že ve škole i od bratranců dostal jiné informace, ale on má svoji víru. Věří na Ježíška, věří na skřítky a takhle to chce. Je takový svébytný. Přitom zvídavý.

Takže období otázek a odpovědí pokračuje?

Už pomalu začíná období, že moc nemluví. Hlásí se puberta a vzdor, jde to rychle. Už i šestiletá Stella říká věty typu: To je můj život a vy o něm nerozhodujete. Ale neexistuje téma, o kterém by mi vadilo s dětmi mluvit, mám pocit, že čím jsem otevřenější, tím je to i pro ně snazší. Jakékoliv otázky vnímám jako pozitivní, ukazují, že náš vztah je funkční, že věci vnímají a chtějí řešit.
Tuhle se mě ptaly, co je to francouzák - myslely, že s tím budu mít problém, že je to nějaké tajné slovo.
Tuhle se mě ptaly, co je to francouzák - myslely, že s tím budu mít problém, že je to nějaké tajné slovo. Děti prostě rády kladou otázky, od kterých si slibují, že budou provokativní. A tím, že jim odpovím a nejsem šokovaná, je vlastně zaskočím. To mě baví. Ani nevím, proč by se před nimi mělo něco tajit. Vyrostou z nich dospělí, kteří stejně budou všechno vědět.

Čím by teď chtěly být?

Bruno chtěl být donedávna sprostý básník a momentálně chce být vědec, chemik, tvůrce počítačových her a architekt. Obávám se, že přesně neví, co to znamená, ale se vším jsem spokojená. A Stella chce být návrhářka, což kdyby jí zůstalo, by se mi líbilo. Nechám to na nich.

Ve Fair Play, dalším filmu, který jste teď točila, hrajete matku, která o osudu své dcery rozhoduje…

To téma se mi strašně líbí, zkoumá hranice, jak daleko může zajít mateřská láska, kde je to, že to myslíte dobře, ještě láska a kde končí, protože to, co děláte, není dobré pro dítě, ale jen pro váš pocit. Do jaké míry máte právo ve jménu mateřské lásky zasahovat do života dítěte. Trochu taková Sophiina volba - o sportovcích, dopingu a komunismu.
Ve snímku Fair Play je postavena před složitou volbu: co bude nejlepší pro její dceru (v podání maďarské herečky Judit Bárdos)?
Ve snímku Fair Play je postavena před složitou volbu: co bude nejlepší pro její dceru (v podání maďarské herečky Judit Bárdos)?
FOTO: Negativ
Konkrétně se příběh odehrává v roce 1973, v době totality. Matka řeší, zda její dcera, vrcholová sprinterka, má dopovat, aby byla nejlepší a dostala se do svobodné ciziny, kde žije její otec - ale za cenu zdravotních rizik, která to přináší.

Dokážete tu postavu pochopit? Jak byste jednala vy?

Dokážu, nevidím v ní žádnou zrůdu, ale zlomenou ženskou, která chce pro své dítě to nejlepší. A nedojde jí, že tím řeší svůj neodžitý život, ne její. Jak bych se zachovala já, nevím. Možná stejně. Tehdy lidi přesně nevěděli, jaký je doping svinstvo. Jsem šťastná, že snad před podobnou volbou nebudu nikdy stát. Ovšem jak vidím současnou politickou situaci… Budu doufat, že se mým dětem jednou bude chtít do světa.
Tady se vlastně žije skvěle. Máme kde bydlet, co jíst, nejde o život. Ale musíme mít klapky na očích a uších.
I když tady se vlastně žije skvěle, v něčem je to perfektní. Máme kde bydlet, co jíst, nejde nám o život. Ale musíme mít klapky na očích a uších a nevnímat společnost jako celek. Nezkoumat, komu cpeme své daně, že nevíme, kde končí, že naše sociální politika je směšná.

Šla jste k volbám?

To ano. Ale od těch minulých jsem se v podstatě přestala zajímat o to, co se v politice děje, bylo pro mě frustrující, že si nakonec stejně všichni podali ruku. Dnes jsem točila pořad pro děti, který dokresluje, co mi vadí. Dospělí v něm vysvětlují různá slova, jedno z nich bylo zákon. A já říkám:Zákon je pravidlo, na kterém se lidi dohodnou, že ho budou respektovat, a neexistuje žádná cesta, že by ho porušili.
Tohle řeknete dětem a zároveň víte, že u nás nefungují soudy a zákon je jen jako: Víme, že by se to nemělo, ale nějak si to splichtíme. Což je šílené, své děti nutím, aby byly čestné a pravdomluvné, a přitom budou žít s lidmi, kterým je to úplně u zadku.

Myslíte, že jinde je to lepší?

Asi je to na celém světě stejné, ale v zemích, kde nedošlo ke čtyřicetileté devastaci morálních hodnot, existuje nějaká tradice a vnitřní morálka, čest, vedoucí lidi k tomu, že když udělají chybu, nehodí to na někoho jiného. Nechtějí jen někoho přečůrat, šidit systém. Tady pořád nechápeme, že co si do toho vložíme, je naše. Nemáme to rozkrást, ale starat se o to.

Jste známá tím, že se na role důkladně připravujete…

Na matku z Fair Play, bývalou tenistku, jsem měla velké plány. Byla jsem už domluvená, že absolvuju celý atletický výcvik, budu chodit běhat, pořídila jsem si permanentku do fitka. No a pak jsem otěhotněla, do posilovny se šla jen podívat a točila jsem s břichem… Naštěstí Líbánky, kde hraju novomanželku, jsem stihla těsně před otěhotněním. Říkám, že to je náročná herecká metoda: všechno nakonec prožít do důsledků.
Za Lídu v Hřebejkově Nevinnosti získala roku 2011 ocenění Český lev. Žije tím, na čem jí nejvíc záleží, a je ochotná pro to hodně obětovat. Ale motivace mohou být zrádné… říká Anna.
Za Lídu v Hřebejkově Nevinnosti získala roku 2011 ocenění Český lev. Žije tím, na čem jí nejvíc záleží, a je ochotná pro to hodně obětovat. Ale motivace mohou být zrádné… říká Anna.
FOTO: Bontonfilm
Na Pohádkáře nebyla příprava žádná. Já hlavně potřebuju cítit frekvenci toho člověka, mít o něm co nejvíc informací. Ve filmu se ukazuje jen výsek ze života, ale pro mě je důležité znát ho celý, vědět, co je zač. A kdyby se mě někdo v rámci postavy zeptal na babičku, teoreticky to chci vědět. K tomu žiju svůj život a pozoruju osudy lidí, které potkávám, vstřebávám spoustu emocí. To vše se dá zužitkovat. Bioherectví.

Vaše babička, herečka Róži Lysenková, odešla nedávno v 95 letech. Jak vás ovlivnila?

Měla jsem obě skvělé, ale hodně rozdílné babičky, což bylo fajn. Věru z Podkrkonoší, která mluvila s přízvukem, pořád pekla a vařila a byla strašně přísná. Róži bydlela v Pažížské 1, měla doma paruky a kožichy a vařila jen polotovary. Obě milovaly život, Róži až požitkářsky - ráda se zdobila, popíjela, byla vtipná a sarkastická. A hlavně: utekla v šestnácti s divadlem. Takže byla i dobrodružka. Mám po ní určitou ležérnost…
Nerada řešila problémy a byla k sobě tvrdá, prodělala rakovinu, ale nedovolila nikomu, aby šel za ní do nemocnice, protože nebyla upravená. Může se to zdát jako blbina, jenže ona prostě nechtěla, aby ji někdo viděl trpět a trápil se kvůli ní. To je strašně tvrdé.
Tatínek nám kdysi pohádky krásně vyprávěl a pak napsal, jenže já je ztratila.

Jednou jste zmínila, že dětem sepíšete pohádky podobně jako tatínek vám. Jak jste daleko?

To se nehnulo z místa, musí to počkat. Tatínek nám kdysi pohádky krásně vyprávěl a pak napsal, jenže já je ztratila. Většinu z nich si pamatuju, byly roztomilé a zároveň malé filozofické úvahy. O smrti, o násilí, o vztazích, hezké. Tak bych ráda, aby se podobných dočkaly i moje děti.
Zatím jim je povídám, mají moje příběhy rády a objednávají si je. Mockrát sama sebe překvapím, že jen tak blábolím a najednou vidím, že to nějak sedí dohromady. Tematicky jsou moje pohádky velmi specifické - o jídle. Víc neprozradím. Každopádně kniha je jeden z mých životních cílů, ať bude jakákoliv a o čemkoliv.

Prozradíte nějaké další cíle?

Co bych tak chtěla? Mým největším přáním je nic nechtít, což je ale práce na celý život - zbavit se potřeb. Už od dětství vím, že je to nejjednodušší, příkladem bylo, že kdybychom měli ve škole uniformy, nebudu se prudit vymýšlením, co na sebe. Věděla bych, jak to je, a nemusela se tím trápit. Jenže kdyby byl úplně ve všem řád, asi by mě to přestalo bavit…
S manželem Zdeňkem Janáčkem už překousli pár náročných situací a starají se společně o tři děti.
S manželem Zdeňkem Janáčkem už překousli pár náročných situací a starají se společně o tři děti.
FOTO: ČTK

Navrhujete stále módu?

Před dvěma lety jsem skončila spolupráci s firmou Pietro Filipi, ale s vlastní tvorbou ne. Moje šéfová z PF taky odešla, je to inspirativní úžasná žena, která si založila bistro a otvírá obchod s doplňky a designem. Tam bude prostor i pro další návrháře včetně mě.
Rozhodně chci ještě jednou zkusit dětskou kolekci, první jsem dělala narychlo, přesto ji dodnes moje děti nosí a není špatná. Ale už vím víc o tom, co děti potřebují. A taky mě lákají kabelky. Návrhářství je nádherná odbočka z mého zaběhlého života.

Kde na všechno berete energii?

Občas ji cítím, ale obvykle ne. Myslím, že by se mi mohlo lehce stát, že takhle pojedu, pojedu, pak si třeba lehnu a umřu. A ani si toho nevšimnu. (směje se) Já nevnímám, že jsem unavená, jen ve chvílích, kdy se ztiším, se ptám: Co se děje? A dojde mi, že je z čeho být unavená. Věřím, že příděly energie jsou rozdělovány geneticky, existují nějaké prapůvodní zdroje. Já ji mám po mámě.
Využívám každou chvilku k jejímu čerpání, třeba chodím s Brunem na veslování, což znamená, že sedím hodinu ve veslařském klubu. To je úžasný relax. I to, že tady sedím s vámi a kecám…

…a jíte. Štíhlá jste taky díky genetice?

Říkám, že spaluju nervama, jsem nervák. To myslím obecně, jinak třetí dítě je úžasné a já si ho i za ztížených okolností užívám. Na Maxovi je to znát, je takový čisťounký, hlaďounký… Usměj se, knedlíku, ukaž, že jsi sympaťák!
Říkám, že spaluju nervama, jsem nervák.
I moje máma ho vzala zázračně na milost, přestože jako matka tří dcer preferuje holčičky. Maxík je její mazánek, rodinný benjamínek a mírotvorce. Dřív moc nehlídala, teď jezdí se mnou na natáčení a není to jen snesitelné, ale strašně příjemné a perfektní. Celkově je náš vzájemný vztah nejlepší, jaký kdy byl.

Co vás čeká příští rok?

Pořád píšu sloupky do Elle, mám ve hře jedno divadlo a od února budu točit film v Moskvě a v Číně. Takže se začnu učit rusky a čínsky, jen nevím, zda na to není Max ještě malý. Ale jde o skvělou roli: bohatá, nešťastná, chlastající žena, které se rozsype život. Má s manželem obrovskou firmu, on ji chce prodat Číňanům, ona však řekne: Ne, dokud ty lidi nepoznám. Takže odjede do Číny a prožije tam něco, co ji změní… Hezké.
Klára Říhová, Právo

Krásné Vánoce Vám všem:

22. prosince 2013 v 19:23 | Paula |  Jak jde čas ...

Za oknem se vločky honí,
zvonky v dálce tiše zvoní
a stromečky v celé zemi
sladce voní Vánocemi.
Krásné a pohodové vánoce,
hodně štěstí a zdraví v roce 2014
přeje Paula


Mléčné produkty léčí i zkrášlují - recept na domácí kosmetiku

12. prosince 2013 v 18:41 | Paula |  Zdraví

Mléčné produkty léčí i zkrášlují - recept na domácí kosmetiku

Dnes | Autor: Simona Procházková | Rubrika: Zdraví

Víte, že mléčně produkty mají blahodárné účinky na naše zdraví i krásu? Tak proč nezkusit mléčnou terapii...


Mléčné produkty léčí i zkrášlují - recept na domácí kosmetiku

Podmáslí

Podmáslí je bohaté na vitaminy skupiny B, lecitin a vápník. Podporuje trávení, zdravou střevní mikroflóru a snižuje riziko onemocnění žaludku a střev.

Podmáslí zklidňuje podrážděný žaludek
Podmáslí obsahuje alkalické látky, které výborně pomáhají utišit podrážděný žaludek. Při nevolnosti a křečích popíjíme podmáslí (pokojové teploty) po douškách během celého dne.

Koupel a obklady chladí a regenerují nemocnou pokožku
Podmáslí můžeme aplikovat i zevně. Koupel v podmáslí pomáhá při lehkém spálení od slunce. Rovněž otoky a lehká zčervenání můžeme potírat podmáslím. Na základě zklidňujícího účinku ustupuje bolest, svědění i otok.

Koupel z podmáslí
Potřebujeme: 1 litr podmáslí
Postup: Podmáslí vlijeme do horké vody ve vaně. Koupel by měla trvat 20 minut.

Kosmetika z podmáslí
Podmáslí nám vyhladí pleť

Domácí pleťové mléko
Potřebujeme: 2 polévkové lžíce podmáslí
Postup: Podmáslí naneseme na očištěnou pokožku a jemnými krouživými pohyby si ho vmasírujeme do kůže obličeje a dekoltu. Neoplachujeme.

Bylinkové pleťové mléko
Potřebujeme: 120 ml podmáslí, 1 lžičku květů levandule, 1 lžičku květů měsíčku lékařského
Postup: Ve vodní lázni ohříváme podmáslí s bylinkami po dobu 30 minut. Pak odstavíme a ještě 15 minut necháme louhovat. Poté scedíme, nalijeme do skleněné nádoby a uschováváme v ledničce. Tento kosmetický přípravek vydrží asi týden.

Tvaroh

Tvaroh je cenným zdrojem vápníku. Tento produkt je také výborným prostředkem na výrobu obkladů, zábalů či pleťových masek.

Tvarohový zábal uleví od nachlazení
Tento druh zábalu můžeme používat při kašli, chrapotu a zánětech všeho druhu. Tvaroh během svého působení zahájí proces mléčného kvašení, čímž začne pohlcovat zánětlivé látky, zmírní otok, povzbudí prokrvení.

Jak na to?
Připravíme si ho tak, že 1 vaničku netučného tvarohu natřeme asi v 0,5 centimetrové vrstvě na lněný nebo bavlněný šátek, ten zabalíme a položíme na prsa (nebo na místo, kde probíhá zánět) tak, aby mezi pokožkou a tvarohem byla jen 1 vrstva šátku. Nakonec ještě upevníme například šálou. Vše necháme 2 hodiny účinkovat.

Tvarohový zábal s citronem při bolestech kloubů a svalů
Jak na to?
Potřebujeme: 1 vaničku netučného tvarohu, 1 lžíci čerstvé citronové šťávy
Postup: Přísady smícháme dohromady a směs naneseme v tenké vrstvě na bolavá místa. Vše přikryjeme gázou či lněným hadříkem a necháme 2 hodiny účinkovat. Poté opláchneme.

Tvarohová kosmetika

Přírodní lipozomová maska
V kosmetice se hodně propagují lipozomy, nebo nanoemulze. Jsou složené z molekul, které také najdeme například ve vaječném žloutku.
Potřebujeme: 1 žloutek, 1 lžičku tvarohu, 1 lžičku tekutého medu
Postup: Všechny uvedené přísady rozšleháme a vzniklou směs pak naneseme na obličej a dekolt a necháme 20 minut působit. Pak umyjeme.

Hydratující maska
Potřebujeme: 1 lžíci nahrubo nastrouhané okurky, 2 lžíce tvarohu
Postup: Okurku smícháme s tvarohem a v silné vrstvě naneseme na obličej a dekolt, necháme působit 30 minut, poté opláchneme.

Kefír

Kefírová kultura obsahuje bakterie mléčného kvašení a kvasinky. Vedle vysokého obsahu vápníku a vitaminu B je kefír v porovnání s ostatními mléčnými produkty cenný pro nadprůměrně vysoký podíl vitaminu B12. Bakterie mléčného kvašení podporují trávení a stabilní střevní flóru.

Žaludeční šejk
Potřebujeme: 3 dl kefíru, 1 dl čerstvé mrkvové šťávy, 2 lžíce čerstvé petrželkové natě, 1 dl šťávy z červené řepy
Postup: Všechny uvedené ingredience rozmixujeme a hotový nápoj popíjíme po douškách po dobu 10 dní.

Kefírová očistná kúra

Tato procedura výborně vyčistí a celkově zharmonizuje trávení a střevní mikroflóru. Po dobu 2 - 3 dnů popíjíme pouze kefír a vlažnou vodu. Po ukončení této kúry doporučuji přejít na pár dní na veganskou stravu.
Potřebujeme: 2 litry kefíru, 1 litr vlažné vody
Postup: Během dne popíjíme kefír a vlažnou vodu, nic víc.

Syrovátka

Syrovátkové proteiny mají vysokou biologickou hodnotu. Syrovátka je také bohatá na vitaminy skupiny B.

Očistná syrovátková kúra
Tato kúra je oblíbenou vyživující i redukční dietou. Díky vysoké biologické hodnotě bílkovin se svalové vazivo neodbourává tak rychle jako při jiných odlehčujících kúrách.
Potřebujeme: 2 litry syrovátky, 1,5 litru vlažné vody
Postup: Po dobu 2 - 4 dní popíjíme pouze syrovátku a vlažnou vodu, nic víc. Po ukončení této kúry se doporučuje začít s lehkou veganskou stravu.

Vyživující syrovátková kúra
Tato kúra trvá po dobu 14 dní, v nichž se denně pijí 3 dl syrovátky.
Tip: Nedoporučuje se používat syrovátku, které já obohacena příchutěmi či ovocem. Zpravidla totiž obsahuje příliš mnoho cukru.

Syrovátková kosmetika
Vyživující koupel
Potřebujeme: 1 hrst syrovátky
Postup: Syrovátku přidáme do horké vody ve vaně. Koupel by měla trvat 20 minut.

Jogurt

Jogurt obsahuje "kvalitní kultury", tedy živé bakterie, které mají příznivé účinky na naše zdraví. Jsou to například Lactobacillus acidophilus, Streptococcus thermophilus a Lactobacillus bulgaricus, které jsou souhrnně označovány jako probiotika. Chrání organismus před škodlivými bakteriemi tím, že spotřebují vše, co bakterie k životu potřebují. Navíc některé bakterie v jogurtu produkují kyseliny, které ničí ostatní bakterie.

Jogurtové obklady zmírňují spáleniny a svědění
Mnoha lidem přináší úlevu, když si na spáleniny přikládají obklady z vychlazeného jogurtu, zakysané smetany či mléka. Tyto produkty totiž obsahuje velké množství tuku, který neucpává póry a pokožku zklidňuje.

Jogurtová kosmetika
Výživná maska z jogurtu a banánu
Potřebujeme: půl banánu, 2 lžíce bílého jogurtu
Postup: Banán i jogurt dobře smícháme, pak směs naneseme na obličej a necháme 20 minu působit. Po uplynutí této doby umyjeme.

Čistící maska z jogurtu a rajčete
Potřebujeme: půlku rajčete, 1 lžíce jogurtu
Postup: Rajče rozmixujeme a pak smícháme s jogurtem. Masku naneseme na obličej a dekolt a necháme 15 minut působit, pak opláchneme.

Rozjasňující maska
Potřebujeme: 1 lžíci jogurtu, 1 lžičku medu
Postup: Přísady smícháme dohromady, vzniklou směs naneseme na obličej a dekolt a necháme 30 minut účinkovat. Poté umyjeme.

Jogurtový vlasový zábal
Potřebujeme: 1 kelímek kvalitního bílého jogurtu, 1 žloutek, 10 kapek citronové šťávy
Postup: Ingredience smícháme dohromady, vzniklou směs naneseme na vlasy, vše zabalíme potravinářskou fólií a necháme 2 hodiny působit. Poté důkladně opláchneme.

Jogurtová vlasová maska proti lupům
Potřebujeme: 150 g přírodního bílého jogurtu
Postup: Jogurt vmasírujeme do vlasové pokožky a necháme ho asi 45 minut působit, dokud neuschne. Poté vlasy a pokožku hlavy důkladně umyjeme šamponem. Tento postup provádíme po dobu 14 dní.
Pozor na kvalitu!
Ne všechny jogurty v supermarketech obsahují prospěšné bakterie. Vybírejme proto jen ty, které mají označení "živé", "aktivní" nebo v bio kvalitě.


Úžasné a inspirativní ženy, které obdivujeme

10. prosince 2013 v 15:52 | Paula |  Jak jde čas ...

Úžasné a inspirativní ženy, které obdivujeme

Včera | Autor: Jana Benešovská | Rubrika: Celebrity
Možná je znáte všechny. Možná jenom některé. Pět žen, o kterých se dočtete v následujícím článku, je víc než jenom krásných, a proto si zaslouží náš obdiv.


AŇA GEISLEROVÁ

O této ženě se popsaly už tuny papíru. Že je skvělá herečka, že je módní ikona, že... Že má za sebou rok, jaký měla. Kde se z některých jejích kolegyň stávají panoptika, drží si Aňa Geislerová pokoru, nadhled i grácii. Neodmítá média jako jiní umělci a zároveň jim neprozrazuje, co nechce. Ačkoli by si mohla dovolit být matkou na plný úvazek, pracuje, točí jeden film za druhým a užívá si to.
Přestože někteří tvrdí, že je občas "přegeislerováno", pořád má na plátně co nabídnout. A pořád je krásná a inspirativní, i když se její život točí kolem tří dětí, z nichž nejmladšímu Maxovi jsou teprve tři měsíce. Na rovinu říká, že nesnáší rozhovory na téma, jak věci zvládá a stíhá. Nechce dělat strhanou matku a není jí, protože se tak prostě rozhodla. Je možná fyzicky unavená, ale zároveň z ní sálá ohromná energie a spokojenost.
Zvlášť když mluví o tradičním Vánočním bazaru v Mokré čtvrti. Letos chystá už jeho desátý ročník a kromě bazaru připravuje s Tatianou Vilhelmovou a Peterem Serge Butkem i speciální hudební gala večírek na 20. prosince v Lucerně. Je vlastně úplně jedno, jestli se to týká práce, charity nebo osobního života. Aňa Geislerová nás baví taky proto, že se nebojí přiznat, že má v životě ambice a že na malém českém trhu není nijak nereálné si je splnit. Tedy, když je člověk ochoten pro to něco udělat.

JOLANA VOLDÁNOVÁ

Jen málo lidí umí uzavřít jednu profesní etapu na vrcholu a vrhnout se po hlavě do neznáma. Jolana Voldánová, dlouholetá tvář televizního zpravodajství, to v červnu letošního roku udělala. A strhla se lavina. Výčitek a debat, že to je rouhání, protože "z takového místa se přece neodchází, to si přece nemůže dovolit". Jolana Voldánová si to dovolila, což i pro ni samotnou bylo na začátku v jistém slova smyslu překvapení. Jak sama přiznává, výchova i dosavadní život ji vedly k tomu, že dávala přednost spíš věcem, které se od ní očekávaly než těm, které by sama chtěla.
V červnu letošního roku dala po letech větší prostor srdci než rozumu a změnu si nemůže vynachválit. Odchod z televizního zpravodajství nicméně nebyl impulzivní rozhodnutí, přemýšlela o něm skoro půl roku. A hlavou se jí pochopitelně honily i negativní komentáře. Přesně ty, které si o sobě přečetla, sotva své rozhodnutí oznámila.
Nepodlehla jim a odvážila se neplnit společenské očekávání o tom, co by se mělo nebo nemělo. Nevěděla, jestli bude umět fungovat bez toho, čím žila přes dvacet let. Na druhou stranu si uvědomovala, že neučinit rozhodnutí znamená nikdy to nezjistit. V Česku o podobné odvaze učinit a hlavně postavit se za své rozhodnutí spíš pořád jenom mluvíme. Stejně jako o nutnosti přestat lidi škatulkovat a soudit za něco, co není úplně běžné, protože na to třeba nejsme zvyklí.
Jolana Voldánová neukázala poprvé, že umí vybočit i tam, kde se to zatím nenosí a že si to umí obhájit. Několik let sama vychovávala syna Vojtu bez toho, aby v médiích prozradila jméno jeho otce. Je jiná, což vyvolává reakce. A obdiv. A také dodává odvahu, pokud se chystáte udělat něco podobného.


LUCIE CINGROŠOVÁ

Je mladá lékařka, která pracuje na dětské onkologii v pražském Motole. Kdo se s Lucií Cingrošovou seznámí, o její profesi buď zarytě mlčí, nebo zazní jen jedna otázka: Jak to můžeš dělat? Lucie prezentuje onkologii a lékařskou profesi z jiného pohledu, než jsme dlouho byli zvyklí. Léčí sice děti se zhoubným onemocněním na klinice, kde je nutné počítat se smrtí, na druhou stranu jedním dechem mluví o tom, že onkologická léčba je hlavně naděje. Naděje na život, která se rok od roku zvyšuje. Jestliže v 60. letech 20. století umíralo v Československu 97 % malých onkologických pacientů, dnes se jich přes 80 % vyléčí.
Aby veřejnost nepřesvědčovala jen slovy a čísly, vymyslela projekt Můj nový život. Na výstavu velkoformátových fotografií malých pacientů v onkologické léčbě od fotografky Kamily Berndorffové navázala letos miniverze výstavy putující po školách provázená besedami o dětské onkologii. Ty vede právě ona sama. Letos v listopadu se po dvouleté mateřské dovolené vrací na plný úvazek zpátky do práce. Z jejích úst neslyšíte stížnosti nebo slova o tom, že něco nejde. Naopak - vychází vstříc novým výzvám a nebojí se jich.
Dva týdny po porodu Lucie úspěšně složila atestaci z dětského lékařství. Svého syna Mariana vychovává sama. Od roku 2010 se věnuje realizaci svého projektu na podporu dětí s rakovinou. Co na ní ale obdivujeme především, je upřímnost a žádná přetvářka. Lucie nepředstírá, že náročná práce a osobní život jdou zkombinovat jednoduše a samy od sebe, bez občasných pochybností, výčitek, slz. Nejdou. Ale to není důvod se vzdávat. Práce dětské onkoložky ji naučila vážit si a radovat se z dosažených malých cílů. Ostatně je to přece první krok k těm velkým.


HELENA KÁHNOVÁ

Policistka Helena Káhnová spolu se svým kolegou a životním partnerem rozkryla Berdychův gang, největší případ české kriminální historie. U policie začínala krátce po revoluci s cílem chytat zločince. Na kriminalistku z oddělení organizovaného zločinu, podle jejíhož příběhu byl natočen seriál Expozitura, se vypracovala z obyčejné pochůzkářky. Když pak přišla nabídka na pozici vyšetřovatelky, byla tehdy v podstatě jedinou ženou, která měla dost odvahy ji přijmout. Přestože měla doma malou holčičku, kterou porodila v osmnácti a o niž se starala sama. Hledat zločince takového formátu, jako to dělala Helena, totiž vyžaduje mimořádné pracovní nasazení a nutnost položit na oltář profese pocit bezpečí pro sebe i svoji rodinu.
Na případu Berdychova gangu pracovala se svým partnerem ve dne v noci sedm let. Sedm let nevyspání, strachu, sedm let trpělivého hledání a sbírání důkazů, aby nakonec mohla za mříže dostat své kolegy i svého šéfa. Krátce nato si šla na rok odpočinout do redakce bulvárního deníku. Dnes znovu chytá zločince. Zase žije ve světě, o němž přiznává, že člověk v něm dost zcyničtí, a na němž lze jen těžko hledat pozitiva.
Helena Káhnová se přese všechno dost směje, a když si s ní povídáte, máte pocit, že se znáte celá léta. Mluví upřímně, věcně, neskrývá se za pečlivě promyšlené fráze a nedělá ze sebe důležitou, přestože by mohla. Když něco dělá, dělá to dobře a naplno. A je jí jedno, co to je a hlavně co si o tom lidé myslí, přestože o policistech, tím spíše o redaktorech z bulváru, to obvykle nebývá nic dobrého. Helena Káhnová "to neřeší" a z jejího chování je vidět, že v jejím případě to rozhodně není jen prázdná fráze.


MARSHA KOCÁBOVÁ

Těžko si představit velikost lásky, která přiměje člověka opustit barevnou svobodu a přestěhovat se do šedivé totality. V době, kdy se řada Čechů snažila dostat do Spojených států, šla Marsha Kocábová opačným směrem. Pro lásku víc udělat nemohla. Opustila domov, v novém porodila tři děti, přestála nevěru svého muže, o které denně četla v bulváru. Celý život se starala o rodinu, byla jejím středobodem. A pak se jí rodina rozpadla. Při další nevěře se Marsha a Michal Kocábovi rozvedli.
Marshe se zhroutil život a neváhala to přiznat. Když bylo nejhůř, rozhodla se odejít zpátky do Ameriky. Utekla. A jako o útěku o svém rozhodnutí také upřímně mluví. Určitým způsobem Marshe odchod pomohl. Jenže Spojené státy už nebyl domov, jak ho znala kdysi.
Lidé se změnili, obchod s potravinami přestěhovali, telefon na opraváře sháněla Marsha přes několik známých. Maličkosti, řeknete si, jenže maličkosti, které tvoří životní jistoty a které ke svému životu vždycky potřebovala. Když si připustila, jak moc jí chybějí děti, vrátila se po roce zpátky do Česka. Nenarodila se jako optimistka a přiznává, že pozitiva v životě musí - někdy dost složitě - hledat. Nedaří se jí to sice vždycky, ale co je důležité, nerezignovala. A hlavně, nezanevřela na muže a na lásku, kterou nedávno našla. O lásce a o partnerských vztazích momentálně píše svou druhou knihu.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie

Plamínek svíčky jako symbol adventu, ale i mystiky a duševna

8. prosince 2013 v 9:32 | paula56 |  Jak jde čas ...

Plamínek svíčky jako symbol adventu, ale i mystiky a duševna

Kult světla tvořil součást náboženství dávno před vznikem křesťanství. Plamínky věčného světla hořely například v chrámech zasvěcených antickým bohům. Běžně se svíčky začaly používat při bohoslužbách ve čtvrtém století, včetně adventu, tedy času, kdy křesťané očekávali příchod Ježíška. Samotné zapalování svíček na adventním věnci má ale mnohem kratší historii. Jen připomeneme, že tuto neděli zapalujeme druhou svíci.


Svíčku vždy zapalujte pravou rukou, přináší to štěstí.
Zvětšit obrázek
Svíčku vždy zapalujte pravou rukou, přináší to štěstí.
Včera 23:30


Tento zvyk se zrodil v 19. století v protestantské části dnešního Německa a rozšířil se po celé Evropě. Svíčky na věncích bývaly fialové, jelikož právě tato barva byla po liturgické stránce přičítána právě adventu.
Oblíbené byly ale i svíčky růžové, či jedna růžová a ostatní tři fialové. Kněží si totiž právě při třetí adventní neděli oblékali růžové roucho, jelikož tato barva symbolizuje radost z narození Spasitele.
Zleva: 1. Vonná svíčka Snowflake cookie - voní jako vánoční cukroví, pečlivě ozdobené sladkou růžovou polevou. 2. Christmas memories - vánoční vzpomínky na domov s vřelou vůní koření a sladkostí.
Zleva: 1. Vonná svíčka Snowflake cookie - voní jako vánoční cukroví, pečlivě ozdobené sladkou růžovou polevou. 2., 3. Christmas memories - vánoční vzpomínky na domov s vřelou vůní koření a sladkostí.
FOTO: Yankee Candle (2x)
Barvy svíček a jejich význam
Zlatá - symbol Boha, ale také prosazení se, mužnosti, radosti a štěstí
Stříbrná - symbol Bohyně, ale také astrální a ženské energie, telepatie, intuic a snů
Měděná - symbol peněz a finančních úspěchů, ale také vášně
Zelená - symbol Matky Země, magičnosti a posvátnosti stromů a rostlin
Červená - symbol ohně, vášně, chtíče, síly ovládnout, velet…
Purpurová - symbol třetího oka, duchovní schopnosti, skryté moudrosti a duševní síly
Modrá - symbol vody, moudrosti, ochrany, ale i štěstěny, klidu a duševní inspirace
Hnědá - symbol přátelství a speciálních přání
Žlutá - symbol vzduchu, inteligence, slunce, ale i paměti, logiky a rychlého učení
Bílá - symbol míru, čistoty a očisty, ale i panenství a vědomí
Oranžová - symbol úspěchu, spravedlnosti, ale i výhodných dohod a obchodů
Růžová - symbol lásky, přátelství, ale i božské energie, jednoty a zdraví

Zajímavé "svíčkové" pověry

Svíčku vždy zapalujte pravou rukou, přináší to štěstí. Nikdy nezapalujte tři svíčky stejnou zápalkou a nepalte tři svíčky zároveň, přináší to prý smůlu.
Pouze žena jménem Marie by měla na Štědrý den sfouknout svíčky, aby se neztratilo požehnání - tato rada sice není příliš praktická, ale je každopádně zajímavá.
Přátelům, kterým přejete štěstí, zdraví a prosperitu, věnujte poslední den roku (31. prosince) svíčku s ceriferou (myrtovým voskem - angl. Bayberry) a vězte, že by měla pro maximální efekt tento večer zcela vyhořet.
Vonné svíčky Snow in love (výrazná kompozice krémových dřevitých tónů) a Christmas Eve (vůně kandovaného ovoce). Každá ze svíček vydrží sytě vonět celých 90 hodin, takže je můžete pálit třeba celý Advent každý večer. Cena: 860 Kč
Vonné svíčky Snow in love (výrazná kompozice krémových dřevitých tónů) a Christmas Eve (vůně kandovaného ovoce). Každá ze svíček vydrží sytě vonět celých 90 hodin, takže je můžete pálit třeba celý advent, každý večer. Cena: 860 Kč
Toužíte-li zbohatnout, neměli byste zapalovat svíčku pomocí hořícího ohně. Pokud je venku bouřka, zapalte si svíčku, a to nejlépe bílou, protože to je barva ochrany.
Zapalte svíčku při narození dítěte, světlo plamínku uctívá duši, která přichází na tento svět.
Svíčku zapalte i na své narozeniny a v duchu vyslovte přání (nikoli nahlas) - svíčku nechejte kompletně vyhořet, kouř prý nese vaše přání k nebesům.

Svíčky a aromaterapie

Vonné svíčky jsou stále populárnější, protože vůně, která se line místností, dokáže velkou měrou ovlivnit naši náladu.
Existuje až 30 typů knotů různého tvaru, tloušťky a spletení tak, aby každá svíčka optimálně voněla a vyhořela až do konce. Nejdůležitější radou pro pálení vonných svíček je zkracování knotu na 3 mm před každým zapálením, jinak knot kouří a plamen není stabilní. Vždy tedy odstřihněte černou "houbičku" na vrcholu knotu.
Svícen ve tvaru podnosu - s prstenci s čísly od 1 do 4. Z lakovaného kovu. Prstence nastavitelné do šířky. Včetně 4 vysokých svíček. Cena 299 Kč
Svícen ve tvaru podnosu - s prstenci s čísly od 1 do 4. Z lakovaného kovu. Prstence nastavitelné do šířky. Včetně 4 vysokých svíček. Cena 299 Kč
FOTO: Tchibo (2x)
Účinky vonných silic
Šeřík: harmonie a mentální svěžest
Ananas: pohostinnost
Broskev: splnění přání, dlouhověkost
Mandle: léčivé účinky, zlepšuje soudnost
Jablko: krása, zdraví
Cedr: hojnost, bezpečí, pročištění
Heřmánek: vítězství, snižuje obavy a strach
Skořice: vášeň, intuice, pročištění, energie
Levandule: harmonie, vnitřní klid, pročištění
Citrón: čisticí účinek, oddanost, pozitivní emoce
Zázvor: síla, komunikační schopnosti, vřelé pocity
Svícny na adventní svíčky, 4 ks - působivá vánoční dekorace. S vyraženými číslicemi od 1 do 4 a dekorativními výřezy. Z porcelánu. Cena: 429 Kč.
Svícny na adventní svíčky, 4 ks - působivá vánoční dekorace. S vyraženými číslicemi od 1 do 4 a dekorativními výřezy. Z porcelánu. Cena: 429 Kč
Vonná svíčka Femme Fatale - svou kvalitou dalece převyšuje běžné vosky a knoty. Reliéf páva na ručně foukaném sklu svíčky evokuje nostalgii a velkolepost. Ručně nalitý krémový vosk nabízí čisté a dlouhodobé hoření (90 hodin). Cena cena: 1349 Kč.
Vonná svíčka Femme Fatale - svou kvalitou dalece převyšuje běžné vosky a knoty. Reliéf páva na ručně foukaném sklu svíčky evokuje nostalgii a velkolepost. Ručně nalitý krémový vosk nabízí čisté a dlouhodobé hoření (90 hodin). Cena: 1349 Kč
FOTO: Panpuri (2x)
Thajské svíčky Tea Ambience jsou inspirované čaji z celého světa. Svíčky jsou vyrobeny z přírodního, pomalu hořícího sojového a palmového vosku, s knotem rostlinného původu. Cena: 834 Kč
Thajské svíčky Tea Ambience jsou inspirované čaji z celého světa. Svíčky jsou vyrobeny z přírodního, pomalu hořícího sójového a palmového vosku, s knotem rostlinného původu. Cena: 834 Kč
Sada 2 luceren Grey Metal od KJ Collection. Cena 1199 Kč
Sada 2 luceren Grey Metal od KJ Collection. Cena 1199 Kč
FOTO: Bonami (2x)
Lucerna Grey Lantern od KJ Collection. Cena 749 Kč
Lucerna Grey Lantern od KJ Collection. Cena 749 Kč
FOTO:
Vonná svíčka Skořice zachycuje aroma skořice a sladkého perníku. Cena: 395 Kč
Vonná svíčka Skořice zachycuje aroma skořice a sladkého perníku. Cena: 395 Kč
FOTO: L´Occitane
Dana Sokolová, Novinky