Listopad 2013


Kartářka Markéta Vostrá: Proč si idealizujeme vztahy?

17. listopadu 2013 v 20:38 | Paula |  Partnerské soužití

Léto vybízí k romantice. Ať už jsme u moře, v horách či v kempu. Ne všechny lásky nám ale vydží tak dlouho, jak bychom si představovali. Na otázky, proč to tak může být, odpovídá kartářka a spisovatelka Markéta Vostrá.

Lidé si často idealizují vztahy. Proč?

Mnozí lidé si na partnera projektují své nenaplněné potřeby a mají pocit, že je to právě on, kdo by měl v jejich životě tato hluchá místa vyplnit, a to ještě přesně podle jejich představ. Jenže... právě největším nepřítelem vztahu je představa. Vlastně dvě představy. Ty se jednoho dne seznámí, každý vyrostl v jiném zázemí a samozřejmě i s jinou matricí ideálního partnera v sobě. Chemie spustí víry vášní, které když opadnou, tak zbude syrová realita - každodennost, povinnosti a nastoupí pláč nad původní představou a holým faktem skutečnosti.

Posléze nastane usilovné hledání někoho jiného, kdo by byl tedy více podle představy. Vztahové potíže pramení právě z idealizace, která vede k zamilovávání se do nesprávných partnerů, kteří již ze své podstaty třeba ani nemohou dát to, co protistrana požaduje. Očekávání, že se z několikrát trestaného alkoholika stane milující manžel a spolehlivý otec šťastný, že může chodit do práce a starat se o rodinu, je vysoce naivní představa, která je pro všechny zřejmá, a přesto je mnoho žen v očekávání, že on se změní, že jednou pochopí, že mu to přece musí dojít apod…


Markéta Vostrá

Často očekáváme více, než můžeme dostat, kde je důvod?

Důvody většinou pramení v dětství, kdy naše přání buď byla, nebo nebyla naplňována. Velkou roli hraje vztah k matce a otci. Oni jsou prvními vzory a "trenažéry" našich budoucích schopností pohybovat se správně v citovém poli druhých a zároveň si umět to své vlastní ochránit. Předpokládejme, že nám před naším zrodem nikdo nesliboval, že zde na Zemi dojde ke splnění našich představ. Je daleko jednodušší pro tělesné i duševní zdraví žít to, co je. Přijmout svůj život takový, jaký je, a prostě tou cestou jít a snažit se o vylepšení všeho toho, co se nám na našem životě nezdá.

Je velmi naivní očekávat, že tuto práci, která je zároveň vývojem vlastní osobnosti, udělá někdo za nás. Lépe je tedy neočekávat, ale tvarovat svůj osud tam, kde to jde, a přijímat to, jak to je, tam kde jsou věci daností a nelze s nimi hnout.

Ten, kdo je zamilovaný, je často v domnění, že druhá strana miluje stejně intenzivně. Když zjistí, že tomu tak není, je smutný.

Je asi lidskou přirozeností, připisovat to, jakým způsobem uvažujeme my, či jak tu či onu situaci cítíme, že to druzí mají stejně či podobně. Pak je pro nás překvapením, když zjistíme, že on to tak vůbec nebral, nemyslel, dokonce o tom ani neuvažoval. Opět jsme u tématu idealizace a připisování svých pocitů někomu, kdo právě uvažuje nad tím, zda vyhraje jeho oblíbený fotbalový klub. Naše intuice je bezpečným radarem, který nás včas upozorní na to, s kým máme tu čest. Jenže tak jednoduché to není. Kromě intuice máme také rozum a ego. A to jsou dva faktory, které nám náš prvotní vjem mohou natolik zmodifikovat, že se domníváme, že jdeme na rande s ideálním plničem představ. Realita se pak již sama postará o to, abychom si všimli, nakolik jsme se odchýlili od vnitřní moudrosti, která to s námi myslí tak dobře…

Jak funguje ve vztazích mimosmyslové vnímání?

Tak to asi zcela jistě funguje. Každý má určitě zkušenost, že na někoho intenzivně myslel a v tom mu dotyčný telefonuje. Také ve snech se mnohdy dohrávají příběhy, které z jakéhokoli důvodu nedostaly prostor v realitě či jej nevyužily, a přesto je žádoucí či nutné, aby svůj úkol dokončily.

Říká se, že cit člověk nepřestřihne. Jak se smířit s odchodem druhého?

Na to existuje pouze jediná rada. Nechat léčit tuto skutečnost časem. Zde na zemi je jedna velká výhoda. Jednou přejde opravdu všechno. U každého je tomu jinak. Někdo se oklepe za pár týdnů, jiný trpí roky. Záleží na dispozici dotyčného a samozřejmě také na tom, jaký vztah byl. Někdy je konec vztahu obrovskou úlevou a vysvobozením.

Vy vykládáte tarotové karty a také píšete knihy. O čem jsou?

Knihy pro dospělé jsou zaměřeny na témata, jako je hledání, proč právě mě se muselo stát toto a jak z toho ven, či odkud přicházím a kam směřuji. Vycházím v nich hodně z příběhů svých klientů, kteří přicházejí na výklad tarotu či na horoskop. Zaměřuji se na vztahové otázky i osobnostní růst. Knížka pro děti "Kouzelný krasohled" přináší téma, jak je důležité umět si správně přát. Přání se plní, ale málokdy to jde cestou podle našich představ. Cíle mnohdy dosáhneme, ale s poznáním, že ztráty po cestě byly tak velké, že by bývalo lépe, kdybychom si přáli méně či raději nic. I tak toho má pro nás osud až až.


Zdroj: Alka Hájková, www.viposobnosti.eu
Datum vydání: 1.8.2012

Bramborové těsto krok za krokem

10. listopadu 2013 v 16:25 | Paula |  Rady a odkazy na různé recepty

Bramborové těsto krok za krokem

8. 11. 2013 | Autor: F.O.O.D. | Rubrika: Domácnost

Bramborové těsto je naprosto perfektní základní surovina - je totiž univerzální. Uděláte z něj hromadu věcí, které si pak většinou můžete dávat na slano nebo na sladko, jak vám to víc chutná. Naučte se s naší redaktorkou Janou, jak na něj.


Základní bramborové těsto + roláda

Těsto:

* 1,5 kg brambor typu C
* 1 vejce
* 600-700 g hrubé mouky
* 2 lžičky soli

Roláda:

* 1 dávka základního bramborového těsta
* 250 g dušeného a zahuštěného špenátu
* 300 g uvařeného a nakrájeného uzeného masa

"Možnosti, jak udělat bramborové těsto, jsou v zásadě dvě - buď je připravíte z horkých, nebo ze studených brambor," vysvětluje Jana. "Mě je učila moje maminka, a vždycky mi kladla na srdce, že brambory musejí být tak horké, abych měla tak trochu popálené ruce. Jen tak budou knedlíky krásně hedvábné. A to opravdu jsou."

1. Všechny moje recepty počítají s větší společností, protože právě pro tyhle příležitosti je bramborové těsto ideální. Množství si můžete jednoduše přizpůsobit. Vydrhnuté brambory uvařím ve slupce v mírně osolené vodě doměkka. Brambory sliju a oloupu a uchovám pod pokličkou, aby nechladly.

2. Vál nebo pracovní plochu důkladně a zeširoka posypu moukou a hned, dokud jsou brambory horké, je na podsypanou plochu rozmačkám nabo nastrouhám na hrubém struhadle.

3. Do hromádky rozmačkaných brambor vyklepnu vejce a posypu ji solí a moukou. Mouku nepoužiji hned všechnu - každé brambory jsou jiné a je klidně možné, že ji nevstřebají všechnu.

4. V této chvíli je čas také na různé další vylepšovací přísady - když dělám knedlíky, dám do těsta špetku muškátového oříšku a pro barvu trošičku šafránu. Když připravuji placky, přidám najemno nakrájené uzené či škvarky, do kroket zapracuju česnek nebo bylinky a strouhaný sýr...

5. Rukama všechno smíchám a vypracuju měkké pružné těsto, které nelepí. Z něj pak udělám bochánek, který hned zpracovávám dále.

6. Teď z těsta vytvořím roládu. Rozdělím ho na dvě části. Každou rozválím na pomoučněném valu na obdélníkový plát asi půl centimetru silný.

7. Každý plát potřu rozpuštěným máslem a rozprostřu na něj pruh špenátu a vedle pruh nakrájeného uzeného. Asi třetinu nechám volnou na zabalení.

8. Pláty stočím do rolád a ty zabalím do potravinářské fólie a na koncích pevně utáhnu.

9. Balíčky vhodím do vroucí v vody a vařím je 20 až 25 minut. Hotové rolády nakrájím na plátky a posypu osmaženou cibulkou. Roládu můžete také upéct jako závin v troubě při 160 °C, před pečením ji potřete rozšlehaným vejcem a pečte 20 minut.

Fotogalerie14 fotografií
Základní bramborové těsto a roláda z něj - postup (1.)Základní bramborové těsto a roláda z něj - postup (2.)Základní bramborové těsto a roláda z něj - postup (3.)

Knedlíky s pečenými stehýnky a domácím zelím

8 porcí (6 šišek knedlíků) - příprava: 2 hodiny

NA MASO:

* 8 kuřecích stehen
* 1 lžíce oleje
* sůl
* 4 velké cibule
* 2 velké mrkve
* 4 stroužky česneku
* 2 bobkové listy
* 4 hřebíčky
* 8 plátků anglické slaniny
* 2 oříšky másla

NA ZELÍ:

* 1 menší hlávka zelí
* 2 lžíce oleje nebo sádla
* 3 cibule
* 1 lžíce krupicového cukru
* 1 lžička kmínu
* 1 střední brambora
* ocet podle chuti

NA KNEDLÍKY:

* 1 dávka základního těsta
* špetka muškátového oříšku
* hrubá mouka na vál
* máslo na potření

Maso potřete olejem a osolte. Cibuli a mrkev nakrájejte na kusy a rozložte je do pekáče. Přidejte neoloupané stroužky česneku, bobkové listy, hřebíčky a slaninu. Navrch rozložte stehna a plátky másla. Za stálého podlévání pečte zakryté v troubě předehřáté na 160 °C asi hodinu. Potom odkryjte a pečte ještě půl hodiny.

Připravte zelí: Hlávku nakrouhejte na proužky. Na tuku opečte nakrájenou cibuli dozlatova. Zasypte cukrem, nechtě zkaramelizovat a přidejte zelí. Restujte ho na mírném ohni, dokud "nepovolí", pak je osolte a okmínujte, podlijte trochou vody a duste za stálého podlévání a hlídání na mírném plameni pod pokličkou, dokud nezměkne tak, aby vám chutnalo. Hotové zelí okyselte octem, dosolte a doslaďte podle vlastní chuti.

Teď knedlíky: připravte si velký hrnec s osolenou vroucí vodou. Těsto rozdělte na polovinu. Na pomoučněném valu z každé vytvarujte válec a ten rozválejte rukama do dlouhého válečku asi 5-6cm v průměru, který rozkrájejte na šišky podle velikosti hrnce.

Konce začistěte a knedlíky vložte do vody a vařte 20 minut - hned po zavaření je opatrně odmíchávejte ode dna hrnce, během varu je zlehka obraťte. Hotové knedlíky vyjměte a ještě než je nakrájíte, celé šišky potřete máslem.

Premiérská kalkulačka

10. listopadu 2013 v 14:58 | Paula |  Užitečné kalkulačky, tabulky, atlasy, ...
Kdo by měl být Váš premiér? 22 otázek a máte jasno:



Křižovatka ...

10. listopadu 2013 v 14:53 | Paula |  Jak jde čas ...
K tomu není co říci, my už bychom tam měli několik havárek, plno nadávek atd.:



Basilika sv. Petra

6. listopadu 2013 v 19:24 | Paula |  Jak jde čas ...


Klikni si na číslo a pak pohybuj kurzorem

Přeneste se přes svého EX

6. listopadu 2013 v 18:25 | Paula |  Partnerské soužití

Přeneste se přes svého EX




V některých případech je pro nás rozchod s partnerem absolutně osvobozující záležitost, které jsme se nemohli dočkat. Občas se ale stane, že je rozchod neplánovaný, nečekaný, nechtěný a teprve potom je pro nás velký boj, vyrovnat se s realitou. Není nic lepšího, než se přes svého ex partnera jednoduše přenést.


preneste se179213570

Že jsou vztahy velice komplikovaná záležitost, asi nemusíme nijak zdůrazňovat. Všichni na světě si nějakým vážným či méně vážným vztahem prošli a zjistili, že udržet rovnováhu a správnou bilanci vztahu není nic jednoduchého. Ideální pro nás bývá, pokud vztah ukončíme sami, avšak ani v takovém případě není zaručena absolutní psychická pohoda a výhra po stránce morální.

Nedořešený rozchod je slepou uličkou

Ať už jsme opustily partnera my nebo on nás, budeme si muset ujasnit pár skutečností. Jestliže máte pocit nedořešeného rozchodu, nikdy se přes něj úplně nepřenesete. V první řadě si tedy vyložte karty na stůl a vyřkněte otázky, na které nezbytně potřebujete znát odpovědi. Musíte si uvědomit, že na spoustu z nich odpověď ve skutečnosti nedostanete, ať už proto, že vám partner odpovědět nechce, nebo proto, že na ně jednoduše odpovědi nejsou. Na pár z nich si rovněž dokážete odpovědět sama a je rozdíl pouze v tom, že jste si doposud nechtěla přiznat pravdu.

Přiznejte pravdu sama soběpreneste se 121201777

Pokud k sobě nebudete upřímná, nikdy se nedoberete správného konce. Musíte si uvědomit svoje nedostatky v rozpadlém vztahu. Kompromisy, které jste neudělala a nechtěla, a důvody proč vlastně k rozchodu došlo. Jestliže jste se s partnerem rozešli v dobrém, zkuste jej oslovit a poprosit o chvíli času, abyste k těmto závěrům dospěli společně. Pokuste se mu zpětně nic nevyčítat, aby tak nedošlo ke zbytečné poslední hádce.

Neházejte vinu na druhého

Vinu na rozchodu nesete zcela určitě oba dva. Ačkoliv si myslíte, že to pokazil on, jeho jednání mohlo být odrazem vás samotné. Tedy i ve vašem chování můžete najít jeden z důvodů, proč se partner změnil, nebo proč se váš vztah rozpadl. Jestliže přemýšlíte, zda by stálo za to, pokusit se vztah slepit, nechejte si nejprve dostatek času odděleným žitím a vyjmenujte si všechny jeho záporné stránky, které vám tolik vadily. Uvidíte, že za pár týdnů budete odpověď na otázku, zda se k partnerovi vrátit, vnímat naprosto jinak.
Pro svůj vlastní klid a psychickou pohodu byste si tyto záležitosti po rozchodu měla urovnat a ujasnit co nejdříve. Nestane se vám potom, že po několika měsících budete stále přemýšlet o tom, kde se vlastně stala chyba…


Text: Jana Čechová

Nevěra může být dobrá věc

5. listopadu 2013 v 20:07 | Paula |  Partnerské soužití

Nevěra může být dobrá věc

Dnes | Autor: Marta Fenclová | Rubrika: Sex a vztahy

Nevěra ve vztahu je vždycky bolestivá zkušenost, se kterou se těžce vyrovnává, přesto se jí většina vztahů nevyhne. O tom, jak se v takové situaci zachovat, jak se s ní vyrovnat a případně zachránit vztah, bylo napsáno téměř vše. Terapeut Pavel Špatenka nabízí jiný pohled, jak se s nevěrou vypořádat. Podle něho lze takovou zkušenost využít jako příležitost k osobnímu růstu.


Nevěra může být dobrá věc

Pokud žijete v dlouhodobém vztahu, pozorujete, že se vášeň i emoce trochu nebo více obrousily, a z vnějšího pohledu by se dalo říct, že žijete klidný a vyrovnaný život. Děti, práce a péče o domácnost zaberou dost času na to, aby člověku ještě nějaký zbýval na přemýšlení nad zbytečnostmi.

A pak jednoho dne stačí odhalená esemeska na manželově mobilu nebo přátelské upozornění od kamarádky, a celý svět se sesype na hromádku. První reakcí na takové zjištění je samozřejmě šok a málokdo umí takovou situaci ustát s klidem a noblesou. To, co zůstávalo dlouhá léta skryto v nitru, se vyhrne ven a z bývalých milenců a parťáků se často stanou nepřátelé na život a na smrt.

Přes to všechno i tady platí, že všechno zlé je k něčemu dobré, a ta odhalená zpráva může být cestou k novému životu, a především k sobě samým. Krize ve vztahu je sice bolestivá, ale zároveň je to také zcela nová situace, která člověka nutí změnit své uvažování, postoje i chování. Přináší nové životní zkušenosti, jimiž by člověk v poklidném, leč citově vyprahlém vztahu neprošel, a je to v podstatě taková vstupenka do našeho nitra.

"Každá prožitá zkušenost odhaluje nové věci a může paradoxně napomoct dlouhodobou citovou krizi ve vztahu vyřešit. Je to jedna z možných cest, jak se dostat ven z bludného kruhu vztahové krize, nahlédnout do sebe i na partnera s novou zkušeností. Může nás osvobodit od iluzí, které z dlouhodobého hlediska vývoji vztahu bránily," říká Pavel Špatenka. K tomu je ale zapotřebí se do aktu sebepoznání aktivně zapojit.

Dočasná slepota

Nevěra může mít tři základní aspekty či stránky: tělesnou, citovou a duchovně-morální. Který z nich je rozhodující a vžene nás do náruče jiného partnera, záleží na naší životní situaci a duševním rozpoložení. Někoho vedou k nevěře pouze neukojené základní pudy, jiného, i když to může znít zvláštně, k ní mohou vést vyšší citové či duchovní pohnutky. Jednoduše je to naše nespokojenost.

Stejně tak jako uvědomit si ten správný motiv nevěry, tedy pohnutku pro ni, je složité definovat, co už je a co ještě nevěra není. Záleží na tom, co pod ní kdo vnímá, i když obecně bývá za nevěru považován přímo tělesný akt. Pro někoho je střídání partnerů běžná rutina, nebo dokonce životní nutnost, jinému může zkušenost s nevěrou způsobit skutečná duševní muka a příval výčitek svědomí.

To, jak se k ní postavíme, závisí podle Pavla Špatenky na tom, jak jsme vybaveni v takzvaně vyšších patrech neboli jak jsou vyvinuté naše citové funkce. "Když je rozvíjíme, dosáhneme toho, že jsme schopni soucítění s dalšími lidmi, tedy i s naším partnerem. A když je člověk schopen soucítit, nemá potřebu druhému ubližovat. To je citová vyzrálost.

Nemálo totiž záleží také na tom, v jaké době žijeme a co se v ní považuje za normu. V dnešní době nevěra patří k běžné součásti života společnosti. Ale přesto vnitřně víme, nebo alespoň tušíme, že to úplně běžná věc není. Touhy a pudy nás často přemůžou, ale těžko přijdete domů a řeknete: ,Ahoj, tak jsem se dneska vyspal s Boženou,'" dodává Pavel Špatenka, podle kterého za nevěrou téměř vždy stojí potřeba uspokojit některou z potřeb, ať už jde pouze o ty základní, tedy tělesně-sexuální, nebo o citové.

Když najdeme vhodného náhradníka, můžeme se po určitou dobu cítit uspokojeni, ale netrvá to věčně. Začas se člověku začnou stejně vracet staré bolesti.

"Citová prázdnota se po čase objeví v každém vztahu a my chceme zase zažít pocit zamilování, přívalu citu a energie, které často mylně považujeme za lásku. Jsme zvyklí vnitřní nespokojenost nebo prázdnotu nějak přemostit a zalepit. Nevěrou uspokojíme primární city a na chvíli máme pocit, že se prázdnota ztratila. Většina z nás si ale vůbec neuvědomí, že brzy spadne zase do stejného modelu jako předtím, takže tou nejčastější příčinou nevěry bývá neuvědomělost," vysvětluje Pavel Špatenka.

Zamilovanost, která by se dala popsat jako dočasná slepota, trvá po různě dlouhou dobu. Poté začíná vztah fungovat na jiných mechanismech. Psychiatr a legendární odborník na mezilidské vztahy Miroslav Plzák dokonce svým klientům doporučoval, aby v období zamilovanosti nedávali svým nevěrným protějškům žádná ultimáta a neptali se, v čem je ten druhý o tolik lepší.

Jeho doporučením bylo dát všemu půl roku volný průběh, stanovit si doma pravidla, aby manželství mohlo alespoň dočasně fungovat. A za půl roku či za rok se uvidí. Běh na dlouhou trať zvládaly mimochodem mnohem lépe manželky než milenky.

Přecitlivělost se nenosí

Ten klíčový okamžik přichází v momentě, pokud už se nevěry dopustíme nebo zjistíme, že podváděni jsme. Záleží pouze na tom, jak k situaci přistoupíme a jak ji využijeme. Nevěra otevře v každém z nás dveře k našemu nevědomí, k pocitům a vlastnostem, které v běžném "bezstarostném" životě vytěsňujeme.

Najednou cítíme mnohem víc, než jsme téměř schopni unést, napovrch vyplavou emoce, které zůstávaly dlouho bezpečně ukryté uvnitř, jsme najednou vnímavější, otevřenější a citlivější. A v našem vztahu se najednou začne objevovat a řešit spousta témat, která předtím zůstávala zavřená nebo zakonzervovaná.

"Nevěru a všechny pocity s ní spojené můžeme buď zamést pod koberec, ale pak v nás zůstane spousta nezodpovězených otázek, nebo ji využijeme jako obrovskou šanci dozvědět se o sobě více, o svých tělesných a citových potřebách, morálních vlastnostech a také o tom, co v nás vyvolává žárlivost či méněcennost a odkud všechny ty pocity vycházejí.

Můžeme se dostat až k našim dětským představám nebo si začít uvědomovat vztahy k oběma rodičům či jejich vzájemný vztah. Problém je, že dnes se lidé bojí být citliví, protože nechtějí být zranitelní a prožitek s nevěrou je najednou citově otevře často víc, než by sami čekali, a překvapí je to.

Cesta k sobě

Uvědomění si toho, co se vlastně se mnou a ve mně děje, je tedy začátek cesty. Je třeba si nejprve emocí takzvaně projít, tedy skutečně si ji prožít a nesnažit se nepříjemné pocity vytěsňovat a zlehčovat. A pak může přijít na řadu těžká práce v nalezení toho, z čeho naše emoce vycházejí.

Za emotivními reakcemi je většinou schována spousta bezmoci a méněcennosti, a je těžké sáhnout si na svá zranitelná místa a uvědomit si, co a jak nás zraňuje, a objevovat všechny souvislosti. A své slabosti je nutné nevytěsňovat ani se je snažit změnit, ale naučit se s nimi žít.

"My ke svým pocitům často přistupujeme, jako kdyby to bylo zboží na trhu, myslíme si, že jsme zodpovědní za to, co cítíme. Ale my jsme přitom zodpovědní za to, jak s tím naložíme. Naše pocity se tvoří v nevědomí, nejsou otázkou naší vůle, proto bývají často dětinské a primitivní. Buď je využijeme jako věc konstruktivní, nebo destruktivní. Jsme boží hovádka, a když jsme spokojení, nemáme důvod nic měnit a objevovat.

Duševní trýzeň nám pomáhá uvědomit si své chyby. Když je objevíme a pochopíme, naučíme se nad ně povznášet. Otevřít dveře a podívat se dovnitř na naše ,bubáky' je velice těžké," dodává Pavel Špatenka, který doporučuje absolvovat cestu do vlastního nitra se zkušeným průvodcem.

Na cestě za sebepoznáním záleží na tom, kdo chce kam dojít. Někdo si chce jen vyřešit ten "blbý" pocit, který v něm jeho selhání nebo nevěra toho druhého vyvolala, někdo se chce vrátit zpátky do takzvaného "klidu".

"Anebo můžete tuhle šanci využít, a uvědomit si, čím vším jsem já sám třeba k nevěře toho druhého přispěl a co bylo v našem vztahu nastavené špatně. Vždycky říkám, že je důležité přiznat svých 50 %, protože v drtivé většině je vina na straně obou. Každý vztah jde otevřít tak, aby mohl zase fungovat. Problémem dnešní doby je, že si neuvědomujeme, že ne všechno, co se o vztazích a citech píše, točí a říká, je pravda. Zamilovávejme se, ale buďme si vědomi toho, co to s sebou nese," dodává Pavel Špatenka.

Věrnost je vzácná

Věrnost je z biologického hlediska dobrá k tomu, aby stabilní pár vytvořil ideální podmínky pro svou reprodukci. Péče o mládě je náročná fyzicky i finančně a pro jeho vývoj a přežití je vhodné, když jsou na jeho výchovu dva. Pro věrnost pak už ze strany přírody nemluví téměř nic. Z pohledu přírodovědců je věrnost a monogamie dokonce výjimečná, a člověk je v tomto ohledu unikátní druh.

Dobrým příkladem toho, jak to běžně v přírodě chodí, může být například drobný nenápadný ptáček lejsek. Když vědci brali mláďatům krev a dělali genetické analýzy, zjistili, že je sameček lejska schopen mít nejen svoji legitimní manželku, se kterou postaví hnízdo a která mu snese vajíčka, ale že dokáže přesvědčit ještě jinou samičku, aby mu snesla vajíčka také.

Za tou se pak už ale vrací jen občas s drobnou výpomocí, aby vajíčka neopustila. A není neobvyklé, že si k těm dvěma pořídí ještě pro radost milenku, která má doma svého nic netušícího samečka, ale jen tak pro radost si čas od času odskočí užít s bokovkou.

Promiskuitní jsou téměř všechny živočišné druhy a z přibližně pěti tisíc druhů savců zachovává věrnost zhruba tři až pět procent. Neznamená to, že jsou si nevěrní úplně všichni. Stejně jako u lidí jsou i mezi zvířaty různé povahy od hodného domácího trouby přes domácí puťky až po sexuální volnomyšlenkářky a chronické obluzovače.

To, co lidem, alespoň některým, brání v tom dát své přirozenosti volný průchod, je morální hledisko a etické zásady. Ty ale s biologickými či psychickými potřebami často prohrávají na body.