Březen 2013


Velikonoce

31. března 2013 v 22:35 | Paula
Svátky jara už jsou tady,
přejeme Vám hodně zdraví.
Včera naše slepička
snesla modrá vajíčka.
Na zahradě všechno kvete
skřivánek si noty plete.
Jaro už je zase zpátky
a já přeju hezké svátky.
K tomu přidám hodně lásky.



Co dokáže náš mozek

24. března 2013 v 18:34 | Paula |  Testy




Zůstaneme přáteli – ta největší lež mužů i žen

22. března 2013 v 14:57 | Paula |  Partnerské soužití




Na oblíbené sociální síti Facebook je rozšířená skupina lidí, která tvrdí, že "největší lež, kterou muži a ženy tvrdí na konci vztahu je:Zůstaneme přáteli!" Tato skupina má v současnosti 24.205 členů.

Přečtěte si deset důvodů, proč má zakladatel této skupiny absolutní pravdu!

1. Je to váš bývalý partner.

Není to tedy váš typ. Jestliže jste měli ve vztahu problémy a moc to mezi vámi nefunguje, jak si vůbec můžete představovat, že byste spolu byli? Rozhodně musíte mít velkou představivost, pokud si stále ještě myslíte, že byste mohli být spolu, takže si musíte přečíst další 9 důvodů, proč spolu NEBÝT.

2. Ještě stále ho milujete.

Nacházíte-li se v této situaci, nepokoušejte se s ním zůstat v přátelském vztahu, nebo s ním snad začít vztah "přátel s výhodami". Jemu to přijde jako skvělý nápad, ale bohužel mu nedojde, že vy k tomu můžete mít své skryté motivy. Proto je nemožné zůstat v přátelském vztahu s někým, od koho toho očekáváte více; tohle rozhodně není ta nejlepší udobřovací taktika.

3. On vás ještě stále miluje.

Pokud jste ho opustila a on stále ještě doufá, že se udobříte, poslední věc, kterou v současnosti potřebuje, je vaše rameno, na kterém by se mohl vyplakat. Konec konců vy jste zodpovědná za jeho trápení, takže nechte jeho přátele, aby mu pomohli. Když je s nimi, může se klidně vyplakat a cítit se strašně, zatímco když bude ve vaší blízkosti, bude si jen dělat falešné naděje.
Takové přátelství je těžké i pro vás, protože nebudete prostě schopná tento románek ukončit, natož pak si začít nový.

4. Nikdy jste si nebyli skutečně blízcí.

Základem dobrého vztahu je láska, a teprve pak přichází sex a vášeň. Tohle vše ale musí fungovat v dobrém spojení s komunikací a intimitou. Bylo milování fantastické, ale konverzace byly vždy poněkud problematické? Jestliže jste se nespřátelili během vztahu, rozhodně nebudete přáteli ani potom, co vztah skončil. Budete totiž mít ještě méně důvodů a témat ke konverzaci.

5. Podvedla jste ho.

V takovém případě to bude pravděpodobně on, kdo s vámi nebude chtít udržovat kontakty. Dobrá, možná vás pozdraví, až vás uvidí, ale to je vše. A přesně tak by to mělo být. Pokud se s vámi chce ale stále ještě přátelit, i když jste ho podvedla, je do vás asi beznadějně zamilován. Jediná správná věc, kterou v tom případě můžete udělat, je vzdálit se mu a přestat mu působit bolest.

6. Podvedl vás.

Jedna ze základních věcí v přátelství je důvěra. A jak mu můžete věřit, když už vás jednou povedl? Jak se na vaše přátelství budou dívat přátelé a známí, kteří stáli na vaší straně v těžkých dobách? Jste si opravdu jistá tím, že při vás budou stát i okamžiku, až se něco podobného stane příště?

7. Je to blb.

Je třeba, abychom ještě něco dodávali? Jestliže jste ho opustila, existuje velmi velká šance, že provedl něco hloupého, jinak byste ještě byli spolu. Každý z nás si zaslouží šanci, ale buďte k sobě upřímná a přiznejte si, kolik těch šancí vůbec dostal?

8. Chcete se s ním milovat.

Pocity už možná zmizely, ale pokaždé, když na něj pomyslíte, chcete stát před jeho dveřmi a strhat z něj i ze sebe oblečení v okamžiku, kdy je otevře, abyste se mohli oddat ryzí rozkoši. Jenže když se k němu budete stále vracet, snížíte své šance na to, že se posunete dál v životě a potkáte někoho nového.

9. Viděli jste se navzájem nazí.

Tohle opravdu není důvod, proč byste spolu nemohli vycházet jako přátelé, ale může to celou situaci poněkud ztížit. Když vás s člověkem pojí intimita, je těžké ho vnímat stejně jako ostatní přátele.

10. Máte nového přítele.

Pokud ne dříve, vaše "přátelství" se rozhodně rozpadne, až budete mít nového partnera. Může k tomu dojít spontánně, kdy se prostě odcizíte, může to být důsledek vašeho respektu k novému partnerovi, nebo to může být i jeho výslovné přání - přání, které musíte zvážit.

Aby občan vůbec dosáhl na penzi, musí sociálce platit stále více let

18. března 2013 v 9:42 | Paula |  Užitečné kalkulačky, tabulky, atlasy, ...

Aby občan vůbec dosáhl na penzi, musí sociálce platit stále více let

Češi musí platit sociálce stále více let, aby vůbec dosáhli na důchod nebo aby na stará kolena nedostávali jen minimální penzi, která pro letošek činí jen něco přes tři tisíce korun měsíčně. Stát totiž nenatahuje jen věkovou hranici pro nárok na starobní důchod, ale právě i dobu pojištění.


Ilustrační foto
Ilustrační foto
FOTO: Lukáš Táborský, Právo

Dnes 2:39 - Praha


"Podmínkou nároku na starobní důchod je kromě dosažení důchodového věku i získání potřebné doby pojištění," potvrdila Právu mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jana Buraňová.
Když se ale pak z pohledu těchto tabulek ukáže, že člověk odváděl příspěvek málo let, byť to třeba bylo čtvrt století, čeká ho nejnižší penze, nebo žádná, ačkoliv už dosáhl důchodového věku. Musí si tedy buď další roky počkat, nebo sociální pojištění dobrovolně doplatit. Mnozí lidé si to ale neuvědomují.
Vyznat se totiž v měnících se pravidlech pro přiznání důchodu ve vztahu ke konkrétním situacím není pro laiky snadné.
"Mnoho lidí prodlužování důchodového věku a potřebné doby pojištění ještě nemá zažito," potvrdila ve své zprávě Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ).
Záleží, zda jde o muže, ženu, zda vychovávala děti a kolik. Dále pak i na tom, v jakém kalendářním roce dosáhne důchodového věku, a tudíž jaká lhůta doby pojištění k danému ročníku přísluší. Čím později věku pro důchod dosáhnete, tím je povinnost platit sociálce delší.
"Často se setkáváme s tím, jak málo informované jsou například ženy, které odpracovaly 25 let nebo jen 15 let a pak zůstaly v domácnosti. Ty často až v okamžiku podání žádosti o důchod zjistí, že podle současných předpisů nesplňují podmínky pro nárok na starobní důchod," uvedl ústřední ředitel ČSSZ Petr Poncar.

Rok si může doplatit

Na konci minulého roku ČSSZ oznámila, že kdo dosáhne důchodového věku v roce 2013, musí mít 29 let důchodového pojištění. S postupujícím letopočtem se doba pojištění bude dále zvyšovat, a to až na 35 let pro lidi, kteří dosáhnou důchodového věku za pět let, tedy v roce 2018.
ČSSZ k tomu zveřejnila několik modelových příkladů. Žena narozená 15. 2. 1953 vychovala dvě děti. Důchodového věku 59 let a 4 měsíce dosáhla 15. 6. 2012. Pro nárok na důchod musí získat alespoň 28 let pojištění. Žena pracuje od 15 let a s dobou péče o děti získala 27 let pojištění. Od roku 1995 je v domácnosti, na úřadu práce evidována nebyla. Nárok na důchod k 15. 6. 2012 jí nevznikl.

Stačí, že platil 30 let

Má ale možnost, aby si jeden rok dobrovolného důchodového pojištění doplatila, čímž získá potřebných 28 let pojištění. Nárok na starobní důchod jí poté vznikne ode dne zaplacení pojistného. Muž narozený 1. 10. 1953. Jeho důchodový věk činí 63 let, dosáhne ho 1. 10. 2016. Pro nárok na důchod musí získat alespoň 32 let pojištění.

Počká si ještě pět let

Muž odpracoval 30 let, rok byl v evidenci, získal tedy 31 let pojištění - 32 let pojištění sice nezískal, ale důchodového věku dosáhne po roce 2014, stačí mu tedy 30 let pojištění. I když už by nepracoval, nárok na starobní důchod mu k 1. 10. 2016 vznikne.
Žena narozená 3. 4. 1952 vychovala jedno dítě, s dobou studia a péče o dítě jí bylo započteno 21 let pojištění. Nárok na starobní důchod by jí vznikl v 60 letech a 4 měsících, tedy 3. 8. 2012, pokud by ovšem získala 28 let pojištění. K 3. 8. 2012 tak podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod nesplnila. Splní ji až k 3. 2. 2020, kdy dosáhne důchodového věku o pět let vyššího, než je důchodový věk muže stejného data narození. K tomuto datu jí postačí alespoň 20 let pojištění.
Jindřich Ginter, Právo

V pátek jsme my ženy oslavily svátek žen ...

10. března 2013 v 17:59 | Paula |  Jak jde čas ...
... tak tedy dodatečně nám všem - malým slečnám i velkým ženám - vše NEJ... NEJ... NEJ ..., každá si dosaďme to, co nejvíce potřebujeme, nebo nám udělá největší radost ...

A že máme věru spoustu krásných žen:



Heidi Janků




Ester Janečková




Hana Maciuchová




Jitka Čvančarová




Lucie Bílá





Ivana Gottová




Jana Boušková




Táňa Vilhelmová



A další ze zahraničí:

Nicole Kidman


Kate

Proč české ženy opouštějí své muže? Otestujte se, jak jste na tom s vaší láskou

8. března 2013 v 12:03 | Paula |  Partnerské soužití

Proč české ženy opouštějí své muže? Otestujte se, jak jste na tom s vaší láskou

Včera | Autor: Jana Potužníková | Rubrika: Sex a vztahy


Zdá se, že české ženy revoltují - proti nudným manželům, doživotním svazkům i proti pocitu, že jim život utíká mezi prsty. A tak opouštějí své muže a začínají znovu. Někdy samy, někdy s jiným partnerem, ale začínají. To by si ještě před pár desítkami let netroufly!



Proč české ženy opouštějí své muže? Otestujte se, jak jste na tom s vaší láskou
Jestli jen trochu čtete bulvární tisk, nemohlo vám uniknout, že v posledních měsících rozebíral hned několik případů, kdy slavné ženy opustily své často stejně slavné muže a odešly si po mnoha letech manželství žít jinak, po svém. A v jejich případě tedy také většinou po boku jiného muže.
Libuše Šmuclerová opustila Romana Šmuclera a vydala se do náruče brankáře Dominika Haška. Herečka Aňa Geislerová i její kamarádka a kolegyně Táňa Vilhelmová se odhodlaly k podobnému kroku. Zamilovaly se, ukončily dosavadní vztahy a začaly žít s novými partnery. Obě jsou nyní těhotné. A to jsou jen kapky v českém moři žen, jež jako by si najednou řekly: "Mě už to s ním nebaví, je čas jít dál!", což by si ještě generace našich matek (neřkuli babiček) nejspíš nedovolila. V ovzduší naší malé české kotliny se něco muselo změnit. Ale co?

Historie vs. současnost

Musím říct, že pokaždé, když si o institutu manželství povídám se svou dvaaosmdesátiletou babičkou, roste ve mně vlna vzteku i nepochopení, jak v něčem takovém vlastně dokázala žít. I když jsem dědu milovala a moje babička jistě také, to, jak fungovalo jejich soužití a soužití jejich vrstevníků, nechápu.
Tu se dozvídám, že manžel měl právo si vylévat vztek na svoji ženu, protože byl přece nepopiratelnou autoritou. Jindy rozebíráme, že bylo samozřejmé, že si po sobě nemusel ani hrníček odnést do dřezu, protože od toho tu byla ona, jeho žena.
Nebo je mi vysvětlováno, že na nějaké pocity štěstí stejně nikdo nebyl zvědavý, protože lidé byli rádi, když zvládli všechnu práci a dvě děti. Také si za 40 let manželství zvykla, že jí musí být vlastní bezbřehá tolerance, schopnost se vždy přizpůsobit. A ani v těch složitějších okamžicích ji prý nenapadlo, že by snad svého muže opustila, či přemýšlela, jestli se jí tak vůbec líbí žít.
Mnohokrát jsme se už nepohodly nad tím, že já u svého dlouholetého partnera necítím potřebu si ho vzít, a to ani neví, že si žijeme každý na svůj účet, on mi klidně pomáhá s vařením a je u nás dokonce tím jediným, kdo nakupuje. Nerespektujeme rozdělení rolí, které bylo po staletí dané, a hledáme si vlastní kompromisy, aby se nám žilo dobře (i když to samozřejmě někdy skřípe).
Takový luxus ale české ženy rozhodně nevyužívají dlouho… Je to otázka řekněme posledních dvou desetiletí a právě tato změna, jak se zdá, nejvíce otřásá základy českých manželství i partnerství a dává ženám, které byly dlouho opouštěny, odvahu začít opouštět.

Převratné 20. století

Svou roli v tomto posunu jistě sehrála změna společenského ovzduší a fakt, že v minulém století do poklidného života žen v domácnosti zasáhly dvě světové války. Než vypukly, byly ženy prostě jen matkami, manželkami. Pak je jejich země začaly potřebovat v továrnách, na bojištích, v nemocnicích. Samy musely živit své rodiny, zastávat funkce mužů, kteří odešli na frontu…
Válečná zkušenost povahu žen značně změnila. Přiměla je víc se osamostatnit, mít vlastní názory, dala jim chuť i prostor se prosazovat, o což se začaly snažit jen "chvíli" před válečnými událostmi. Pak se sice ve světě odvíjela relativně poklidná 50. a 60. léta, ale u nás zavládl komunismus a i ten měl na ženy své požadavky. Vlastně se mu líbilo, že i ženy chtějí chodit do továren a řídit traktory a z dělnic dělal největší hrdinky světa.
Co se nám dnes zdá až tragikomické, znovu pozměňovalo ženskou povahu, zatímco u mužů se toho moc nezměnilo. I když na ně jejich partnerky už nečekaly doma, byl to pořád muž, kdo vládl, takže nebylo co řešit. A potom přišla naše sametová revoluce a s ní svoboda. Nejen politická! Najednou tu byly zahraniční časopisy, televizní programy a filmy ukazující, že není třeba být tím, kým nechci, nebo žít s tím, s kým nechci. Svoboda se dostala do všech sfér, vztahy nevyjímaje.

Dokud mě bude chtít?

Logicky se tak musel zvýšit počet žen, které nejsou opouštěny, ale opouštějí. Českým ženám jako by opravdu konečně docházelo, že svatba neznamená konec jejich individuální identity. A že je o ni nemuočima sí připravovat ani fakt, že se stanou také matkami. "Moje máma se kupříkladu po svatbě dostala do role věčné čekatelky, jak tomu říkám. Čekávala na tátu, až přijde z práce, čekávala, jestli mu bude chutnat, čekávala, až on rozhodne, jestli se pojede na dovolenou," vypráví pětatřicetiletá Jitka, která se i na základě zkušenosti ze svého dětství rozhodla, že taková nebude.
"Mámě jsem mnohokrát říkala, ať klidně odejde, že my děti pochopíme, že v takovém manželství nechce být. Ale ona tvrdila, že to přece nejde. Čekala tak dlouho, až on opustil ji. Protože jednoho dne přestala být dost mladá, dost hezká a dost pružná," končí vyprávění Jitka a přímo tak poukazuje na další ze zásadních změn, která české ženy potkala: už odmítají čekat. Nelíbí se jim sedět doma s teplou večeří. Nemají potřebu se ve čtyřiceti cítit staré a nepoužitelné. Ani si už nejsou jisté, že se musejí obětovat a setrvávat v něčem, co se jim nelíbí, jen kvůli dětem.

Nové role, nové požadavky

Na důvodech, proč ženy opuštějí své muže, se určitě podílí i fakt, že se značně rozšířilo spektrum sociálních, profesních i vztahových rolí, jež musejí plnit v rodině i mimo ni. Díky tomu jsou ženy samostatnější, finančně soběstačné, jsou zvyklé zvažovat různá "pro a proti". Ruku v ruce s tím se mění i jejich požadavky, které ony samy mají na své okolí. Proto je prostě může jednoho dne přestat "bavit" partner, s nímž žily deset dvacet let - protože pokud ony šly dál, rozvíjely se v práci, dál se vzdělávaly, nacházely si nové známé, koníčky… Jejich muž jim v tom najednou přestal stačit. A to ani nemusel sedět s pivem na gauči.
Mužům je totiž víc vlastní určitá životní pohodlnost, mají rádi své zvyky, stereotypy, ze kterých se jim nechce vykročit. A upadají do nich tím spíš, čím déle jsou v manželství. Je normální, že se s věkem řada věcí mění. Povahy lidí, záliby, sny a cíle, kterých chtějí dosáhnout. A pokud je těch změn tolik, že najednou ani nežijí spolu, ale spíše vedle sebe, je jen logickým výsledkem, že vztah přestane fungovat. A že se v něm mnohdy akčnější ženě, která nechce dalších dvacet let "čekat na smrt", prostě nelíbí a odchází z něj.

Bezkontaktní vztah

Tak trochu pod vlivem pohádek, tak trochu vinou médií české ženy také touží po tom, být i po svatbě (mnohdy hlavně po ní) romanticky obdivovány, milovány, obletovány. Místo toho jsou kuchařkami, pradlenami a tak samozřejmými součástmi života svých mužů, až se jim to logicky přestává líbit. Je určitě nesmysl myslet si, že v rámci tradiční české domácnosti se budou denně odehrávat velké příběhy lásky a dramatická sexuální dobrodružství. Nicméně se neodehrává často ani náznak zájmu ze strany partnera, který žije s pocitem, že když si jednou tu svoji vzal, je prostě jeho, tak co by měl asi tak "řešit"?
Z pohledu většiny žen minimálně to, že jisté není nikdy nic a že manželství nemá být důvodem, aby jeden o druhého ztrácel zájem. A nejen podle českých žen jsou citové ochladnutí a úbytek zájmu ze strany manžela jedněmi z nejčastějších důvodů k rozvodu, jak ukázal mimo jiné britský výzkum provedený před třemi lety na vzorku 2000 respondentů, kteří se z 28 % shodli na tom, že po ochladnutí zájmu už pro ně nemá smysl v manželství setrvávat.
Ono - racionálně vzato, proč taky? "Dlouho jsem si myslela, že se to jednou změní, že bude stačit, když začnu víc iniciovat já náš fyzický kontakt, vyptávat se manžela, jak se měl v práci a podobně. Pak už jsem měla pocit, že ho tím dokonce otravuju, a to jsem si řekla, že vážně nemám zapotřebí. Zvlášť když jsem kolem sebe měla pořád dost mužů, kteří mě opakovaně zvali na kafe, večeře a stáli o mou pozornost. Manžela jsem opustila po patnácti letech," líčí dvaačtyřicetiletá Markéta, která si už dva roky užívá života "o samotě".

Manželské revize

A jak to máte doma vy? Je to spíš idylka, nebo si několikrát za den povzdychnete, že to vlastně za nic nestojí a že kdybyste nebyli rodiči, neměli byste nic společného? Možná to není tak zlé a spousta se toho dá zachránit. Proto tu jsou přece psychologové, rodinné poradny, koučové. Ale třeba už jste si také vzájemně s partnerem skutečně dali všechno, co jste mohli a měli, a je tak trochu na čase jít dál. Kdo ví? Jen vy.
Proto si někdy sedněte a přemýšlejte, jak se vám ve vašem vztahu líbí, co vám v něm chybí, a zkuste o tom mluvit i s partnerem. Čím dříve to začnete dělat, tím větší je pravděpodobnost, že právě vám dvěma to vydrží jako v pohádkách "až do smrti". A když ne? Nic se neděje. Rozvod ani rozchod nejsou sice procházkou růžovou zahradou, ale doživotní setrvávání v něčem, co nesnášíte, co vás obírá o energii, sebevědomí, je ještě horší!