Srpen 2012

V Praze vyrábějí elektřinu z lidských exkrementů

22. srpna 2012 v 22:50 | Paula |  Zajímavosti a různé triky

V Praze vyrábějí elektřinu z lidských exkrementů

I lidské exkrementy lze zužitkovat. V Praze například zajišťují chod čistírny odpadních vod na Císařském ostrově v Bubenči. Z odpadní vody tu získávají teplo i elektrickou energii v takovém množství, že jsou dnes téměř soběstační.

Video

Video

Výroba elektřiny a tepla z odpadních vod
zdroj: Novinky
Dnes 20:51 - Praha


Proces začíná ve chvíli, kdy spláchnete záchod anebo vypustíte vanu. Velká většina pražské odpadní vody, jak z domácností, tak z průmyslu končí v čistírně odpadních vod v Bubenči. Tady projde dlouhým očistným procesem, na jehož konci je jednak čistá voda, která se může vrátit do řeky, ale také odpadní kal. Právě ten je základem pro výrobu elektrické energie a tepla.
Ze sedimentačních jímek, na jejichž dně se kal usazuje, je tento přebytek z čištění odpadní vody odveden pumpami do jedné z dvanácti vyhnívacích nádrží. Tady je zahříván na 56 °C. Při této teplotě se organické látky, které obsahuje, rozkládají na vodu, methan a oxid uhličitý. Právě tak se z kalu získá bioplyn, který v nádržích probublává hmotou ven a shromažďuje se u stropu nádrží. Odtud je odváděn potrubím k pročištění.
Vzniklý bioplyn je vlhký. V čistící stanici je z něj proto odstraněna přebytečná vlhkost a zároveň i škodlivé látky. Teprve poté je možné jej přivést ke spotřebičům a spalovat ho.

Odpad vytopí areál

V energetickém centru, kde se bioplyn převádí na elektrickou energii a teplo, je pět kogeneračních jednotek. Právě v nich celý proces přeměny probíhá. Vzniklé teplo se využívá na ohřev vyhnívacích nádrží a vytápění celého areálu čistírny. V tomto ohledu je objekt zcela soběstačný. Podobné je to i s vyrobenou elektrickou energií, jejíž množství pokryje spotřebu čistírny ze 75 procent.
Zbytek elektrické energie musí čistírna odebírat z veřejné sítě. Množství vyrobeného bioplynu během roku kolísá. Zvlášť v létě je výroba bioplynu nižší. "Praha je vylidněná, a tak je i přítok odpadní vody menší. Nejvíce bioplynu vyrábíme v zimě," objasňuje Luděk Pospěch, manažer provozu Ústřední čistírny odpadních vod.
Denně se v čistírně odpadních vod vyprodukuje 1 900 kubických metrů kalu, který se odvede do vyhnívacích nádrží. Poté, co se z něj uvolní bioplyn, zbylý takzvaný vyhnilý kal se vyždímá na odstřeďovačce a zbylá černá hmota je v kontejnerech odvezena na zemědělské účely. "Z vyhnilého kalu se vyrábí nejčastěji hnojiva," upřesňuje Pospěch.
Za rok je Ústřední čistírna odpadních vod schopna vyprodukovat 18 miliónů kubických metrů bioplynu.
Michaela Cmíralová, Novinky

V Evropě hrozí výskyt supercel, jedna málem vznikla i v Praze

22. srpna 2012 v 22:43 | Paula |  Zajímavosti a různé triky

Evropě hrozí výskyt supercel, jedna málem vznikla i v Praze

Meteorologický výraz supercela má respekt po celém světě, zejména pak ve Spojených státech amerických. Tam jsou totiž supercely spojeny se vznikem extrémně ničivých tornád, která si vybírají často daň nejen na majetku, ale i na životech. V Evropě je výskyt supercel poměrně výjimečný.

Video

Video

Atmosférický jev nad Prahou připomínající supercelu
zdroj: Jakub Kynčl, Novinky
Dnes 16:18 - Praha

"Supercela je největší frontální porucha, ve střední Evropě je výjimečná, ale ne vyloučená. Aby se supercela uzavřela, je potřeba dostatečný střih větru. Náznaky supercely jsou v současnosti nad Polskem. Právě tam už letos byla na začátku prázdnin supercela pozorována, při přechodu na české území se ale rozpadla," uvedla pro Novinky Dagmar Honsová z Meteopressu.

Video

Meteorologický jev natočili i na meteorologické stanici v Úvalech. Zdroj: lovcibourek.cz
"V Praze byl ve středu ráno náběh na supercelu, ale nebylo to z druhé strany uzavřené. Chyběl tam právě dostatečný střih větru," informovala Honsová.
Supercela
Je silná bouře tvořená jediným rotujícím systémem kolem vertikální osy, kterou vytváří silný vzestupný proud a pozorovatelný vír (mezocyklóna) o průměru dvou až pěti kilometrů. Supercela patří mezi nejzávažnější atmosférické poruchy. Doprovázejí ji silné elektrostatické výboje a prudké, vytrvalé přívalové deště mnohdy doprovázené mohutným krupobitím.
Zdroj: Wikipedia
"Příznaky supercely bývají silné a vydatné srážky a silný vítr. Někdy ani nemusí být moc blesků. Od úterý jsme supercely sledovali také nad alpskou oblastí, tam se docela často vytváří. Nejčastěji jsou ale zaznamenávány nad územím USA, kde z nich pak vznikají tornáda. Nemůžeme vyloučit, že se v nadcházejících dnech ještě v České republice utvoří," dodala Honsová.

Video

Supercela v blízkosti amerického městečka Adrian. Zdroj: youtube.com
jky, fia, Novinky

Otrava houbami - Jak se zachovat, když jde o život?

22. srpna 2012 v 7:32 | Paula |  Zdraví

Otrava houbami - Jak se zachovat, když jde o život?

Houbařská sezóna je letos jako na houpačce, jednou rostou, jindy v lese nezakopneme ani o prašivku. A právě nestálé počasí má na svědomí proměnlivý vzhled hub. Smaženice nebo houbový guláš se rázem může proměnit v poslední gurmánský zážitek, zvlášť patříte-li mezi "sváteční" houbaře.




Varováním pro všechny rádobyznalce hub je lékařská statistika o lidech, kteří se každý rok houbami otráví. Ze tří stovek nešťastníků většina přežije, bohužel, jsou mezi nimi i případy s tragickým koncem. Češi patří sice ve světovém žebříčku k národu houbařů, ale také se drží na nejvyšší příčce, co se týká otrav houbami.

Příběhy se šťastným koncem

Otravu houbami má na svědomí nepozornost, neznalost nebo i kuriózní situace, o nichž vědí lékaři v nemocnicích své. Například když jeden pacient popsal houbu, kterou si přinesl z lesa domů a snědl ji. Měla prý takový zelený klobouček, bílou stopku se zelenými proužky a sukýnku. Popis přesně odpovídal smrtonosné muchomůrce zelené, a tak začal kolotoč na záchranu jeho života!

Další případ svědčí o lidské důvěřivosti, kdy soused přinesl staré paní čerstvě nasbírané houby, ta je připravila a snědla spolu s vnučkou. Když je obě hospitalizovali a z nemocnice volali houbaře na vyšetření, ten jen vzkázal, že on ty houby nejedl...

V jiném případě se hra o život v souvislosti s houbami odvíjela od chvilky nepozornosti. Mladá žena přinesla domů spolu s jedlými houbami i muchomůrku zelenou a odložila ji na okno s tím, že dětem ukáže, jak vypadá jedovatá houba. Po jídle si na odloženou muchomůrku vzpomněla, ale na okně nebylo nic. Děti muchomůrku přimíchaly mezi ostatní houby... Naštěstí, v tomto případě přišla účinná pomoc včas.

Tak co myslíte, nemůže se podobný případ stát i vám? Ale ano, stačí si splést pavučinec s holubinkou, zaměnit ucháč za smrže nebo sebrat do košíku jedovatý druh hlívy, růžovku nebo hřiba satana a malér je tady.



Není otrava jako otrava

Nejlehčí otravou je gastrointestinální typ. Název vystihuje skutečnost, že postihuje trávicí soustavu. Otrava se projeví za dvě až čtyři hodiny po požití hub zvracením a průjmy, někdy poměrně velkou ztrátou tekutin, dehydratací. Potíže trvají několik hodin, někdy až dva dny a poté vymizí. Lehkou otravu způsobují většinou houby nedostatečně tepelně upravené, plesnivé nebo zapařené.

Vážnější postižení, poměrně vzácné, představuje orelaninový typ otravy, která může nastat například po požití krásně červené muchomůrky s puntíkatým kloboukem. Krásná houba je však nebezpečná tím, že jed - orelanin způsobuje poškození ledvin. Jed po požití této jedovaté houby začne účinkovat až za několik dní a zřídka až v průběhu dvou či tří týdnů.

Mezi nejvíce nebezpečné jedovaté houby patří muchomůrka zelená, dříve označovaná jako muchomůrka hlíznatá. Při otravě muchomůrkou zelenou působí zejména dva významné toxiny: faloidín a amanitín. Faloidín způsobuje trávicí potíže, nejdříve se dostaví zvracení a úporný průjem. Příznak se však dostaví s dost velkým časovým odstupem po požití hub - po šesti, dvanácti i více hodinách, takže druhý toxin, amanitín, má dostatek času na to, aby se vstřebal z trávicí trubice a aby pronikl do orgánů - do jater a později do ledvin.

Snad ani není třeba vysvětlovat, že se jedná opravdu o otravu velmi, velmi těžkou, vážně ohrožující život. A na závěr pozor! Někdy stačí jen malý kousek v houbovém pokrmu, aby muchomůrka zelená zahubila všechny, co z houbové dobroty uďobli jen sousto, což se může stát třeba i u bramboračky ze sušených hub, neboť jedovatost některých hub neodstraní ani povaření ani usušení.

Jak se zachovat, když jde o život

O otravě houbami lékaři tvrdí, že jde o boj s časem, a mnohdy se jedná opravdu o minuty. Typickým příkladem je podezření na otravu muchomůrkou zelenou. Nejdůležitějším krokem je v takovém případě co nejdříve vyvolat zvracení a podávat poměrně velké množství živočišného uhlí - celé balení každé čtyři hodiny rozpustit ve sklenici vody, kterou postižený musí vypít.

Dosud často praktikovaný postup, zapít rozkousanou tabletu živočišného uhlí je mnohem méně účinný, neboť čím více tablet se do těla najednou dostane, tím rychleji se toxické látky zachytí v živočišném uhlí. Tablety je potřeba užívat dva, tři dny, případně i déle a podpořit odcházení jedovatých látek z těla podáním projímadla. V každém případě VŽDY neprodleně vyhledáme lékařskou pomoc a nečekáme, že se "to" vyřeší samo a VŽDY se vyhneme "osvědčeným" receptům jako je podávání teplého mléka a podobně.


Otravy houbami jsou velmi zákeřné, proto se vyplatí dodržovat sedm houbařských zásad:

- Sbírejte pouze houby, které dobře znáte
- Naučte se poznávat i jedovaté houby a učte i děti, jaké typické znaky má například smrtelně jedovatá muchomůrka zelená (typický "kalich smrti" a pod.)
- Buďte mimořádně opatrní, když houby od někoho dostanete nebo je koupíte na trhu či od prodejce někde u silnice. Ujištění, že dotyčný houby bezpečně zná, vás může stát zdraví. Záruku o nezávadnosti hub už vůbec nemáte, pokud se k vám houby dostanou již rozkrájené
- Každou houbu, která má netypický tvar, je zdeformovaná, okousaná nebo není celá, raději vyhoďte (snadno si můžeme splést jedlou houbu s jedovatou)
- Nejste si jisti, že je houba jedlá nebo ji vůbec neznáte? Dejte houbu stranou od ostatních a poraďte se s odborníkem. Můžete se obrátit například na poradnu České mykologické společnosti ZDE
- Při prvních příznacích otravy houbami neotálejte a okamžitě poskytněte první pomoc, vyvolejte zvracení a ihned volejte lékaře.
Při podezření na otravu houbami vždy vezměte k lékaři zbytky jídla, nespotřebované houby, případně zvratky, aby lékař mohl určit, který druh houby otravu způsobil a mohl zahájit cílenou léčbu.


Datum vydání: 16.8.2012
zdroj: Irena Forejtová

Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 3. díl: Co jíst k snídani, obědu a k večeři

19. srpna 2012 v 10:14 | Paula |  Zdraví

Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 3. díl: Co jíst k snídani, obědu a k večeři

Dieta a hubnutí jsou jedním z nejdiskutovanějších témat, která se nám ženám honí hlavou a která stále dokola řešíme. Možná i vy potřebujete zhubnout, ale nevíte jak. Proto jsme pro vás připravili "hubnoucí seriál" s Petrem Havlíčkem -specialistou na výživu. Ten nám odpověděl na nejčastější otázky souvisejí s dietou, hubnutím a zdravým životním stylem.



Jak by měla vypadat správná snídaně?

Neřekl bych, že existuje univerzální recept na jakékoli jídlo - "někdo má rád holky,jiný zase vdolky". Vycházejte z toho, jakou chuť po ránu cítíte. Lehčí a energeticky bohatší snídaní jsou právě cereálie - nasládlé. Těžší variantou je pečivo, šunka, sýr.
Tato snídaně je také tučnější. Pokud tedy přes týden vstáváte brzy, pak volte sladkou snídani, o víkendu, kdy můžete vstávat později, zvolte těžší snídani. Nicméně, snídaně by měla tvořit cca 20-25 % našeho denního energetického příjmu.

Extra tip: Pozor na míchaná vajíčka! Každé vajíčko má zhruba 3,5 g tuku × 3 = 10,5 g tuku, a to pouze v případě, že budou tato vajíčka umíchaná na teflonu nasucho.
Když přidáte namazaný chleba, tak máte snězenou zhruba třetinu denního příjmu tuku (platí samozřejmě jen při redukcích váhy, ne pro manuálně pracující).

Jak by měla vypadat správná dopolední svačina?

Opět záleží na vaší chuti. Dobrý je rozhodně jogurt, kousek ovoce, trochu komplexních sacharidů - například celozrnné sušenky (ne keksy), müsli tyčinky…
Pro někoho, kdo snídá obilnou kaši, může být ideální svačinou pečivo se šunkou a se sýrem. Mám-li totiž snídani téměř bez bílkovin, tak bych si jich měl dopoledne už trochu přidat. Dopolední svačina by měla tvořit cca 10-15 % našeho denního energetického příjmu.

Jak by měl vypadat správný oběd?

Správný oběd rozhodně není zeleninový salát. Neobsahuje totiž skoro žádné
energetické živiny. Většina žen si myslí, že když si dá salát s kouskem sýra nebo šunky, tak je to to nejlepší, co mohou udělat. Jenže to je zásadní omyl. V takovém salátu úplně chybí sacharidy, které jsou důležité k přežití odpoledne.

Opět přichází ke slovu hlad a večer zvýšená konzumace. Oběd je předěl dne. Půlku dne mám za sebou a další mě ještě čeká, a tak musím tělu opět dodat správnou energii a trochu stavebních látek. Oběd by mělo být největší jídlo dne. Důležité je také dát tělu prostor, aby ho zpracovalo, tzn. si po obědě trochu odpočinout a neskočit rovnýma nohama hned do práce. Vůbec se nestyďte za větší oběd - grilovaný steak s přílohou a zeleninovým
salátem. Kombinace bílkovin a sacharidů, zeleniny a malého množství tuků je ideální.
Oběd by měl tvořit cca 30 % našeho denního energetického příjmu.


Jak se slučují s dietou polévky?

Polévky jsou výborná věc. Ve Francii fungují jako předkrm, a to se mi velmi líbí. Vyjděme z toho, že když člověk přichází do restaurace, tak má hlad. Objednáte si jídlo, čekáte na něj, sledujete ostatní, jak jedí a máte ještě větší hlad. V tu chvíli se vaše trávení rozjíždí a slinivka prostřednictvím inzulínu začíná snižovat hladinu krevního cukru. Když vám do téhle fáze přinesou jídlo, tak ho rychle zhltáte, ale určitou dobu trvá, než se krevní cukr normalizuje zpátky. A v této chvíli cítíte
potřebu sladkého (cukr stále ještě není vyrovnaný) a musíte si dát ještě dezert, abyste ji zahnali. Proto je lepší oběd začínat malým předkrmem, který zažene prvotní hlad, a než vám přinesou hlavní jídlo, začne lehce dorovnávat sníženou hladinu krevního cukru (vhodné jsou vývary s masem a nudlemi, nezahušťované zeleninové polévky apod.). Pak už ani nebudete mít kolikrát chuť dojíst hlavní jídlo.

Většina lidí polévky a předkrmy vynechává, protože nemá na jídlo moc času anebo se bojí, že by se najedli moc, a přitom jsou z dietního hlediska vlastně v pořádku.

Jak vypadá správná večeře?

Večeře by se měla podobat obědu, jen být o něco menší. Večer je nutné doplnit bílkoviny, které jste během dne spotřebovali. Vzhledem k tomu, že mozek pracuje i v noci, když spíme, je potřeba doplnit i trochu sacharidů. A samozřejmě nesmíme zapomenout na zeleninu. Špatný přístup k hubnutí je ten, kdy je večeře jediným jídlem, které si během dne dopřejeme. Ráno se nenasnídáte, během dne kvůli práci nestihnete oběd, a tak přijdete domů s kručícím žaludkem a vlčím hladem. A tam se nacpete vším, co vám přijde pod ruku. To logicky vede k tomu, že si tělo začne ukládat zásoby - co kdybychom mu zítra zase celý den nic nedali... A tak dochází
k ukládání tuků a k tloustnutí. Večeře má tvořit 20 % denního energetického příjmu.



Petr Havlíček

specialista na výživu

Od roku 1994 se specializuje na doplňkovou a sportovní výživu, nutriční programy, které jsou součástí léčebné terapie optimalizace stravování, nutriční programy pro vrcholový sport, nutriční programy pro rekreační sport.

Od roku 1995 je odborným konzultantem v oblasti výživy, spolupracuje s vrcholovými sportovci.

Je autorem odborných a odborně-populárních článků o výživě, jako konzultant spolupracoval na pořadech Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze.

Společně se šéfredaktorkou Diety vydal knihy - Jídlo jako životní styl, Hezky česky, hravě a zdravě a Jak se hubne v Čechách.

Ve volném čase rád jezdí na výlety se svojí dcerou Lucií, má rád dobré jídlo, dobrý relax a sympatické lidi kolem sebe.


Zdroj: Převzato z knihy Jídlo jako životní styl, Petr Havlíček a Petra Lamschová



Tuto knihu, společně s dalšími tituly naleznete na






ČTĚTE TAKÉ:
Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 1. díl: Začínáme s dietou





ČTĚTE TAKÉ:
Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 2. díl: Jak předejít jo-jo efektu?




Špotáková si dala U Pinkasů tradiční Plzeň v originálních holínkách

17. srpna 2012 v 15:43 | Paula |  Jak jde čas ...

Špotáková si dala U Pinkasů tradiční Plzeň v originálních holínkách

Dnes 14:43 - Praha
Na posezení ve slavné pražské pivnici U Pinkasů přišla olympijská vítězka Barbora Špotáková přesně. S úsměvem na rtech, jako by za sebou neměla seriál oslav, který ještě zdaleka nekončí. "Setkáváme se tu sice při oslavě medaile posedmé, ale kruh se určitě neuzavírá. I když zisk každé medaile je psychicky a fyzicky stále náročnější, věřím, že to ještě nějaký čas vydržím a přivezu další," přála si.
Barbora Špotáková v hospodě U Pinkasů

Na vlastní kůži - Očista na arabský způsob

14. srpna 2012 v 12:42 | Paula

Na vlastní kůži - Očista na arabský způsob

V tuniských veřejných lázních zvaných hammám člověk pochopí, jak se při drhnutí drátěnkou cítí připálený hrnec.



Nenápadné modré dveře ve spleti uliček středověké medíny skrývají velký vykachlíkovaný prostor plný páry. Neoznačuje ho žádná cedule, přesto je to jeden z nejoblíbenějších hammámů tuniské metropole. "Žádný marketing po evropsku nepotřebuje, tady je nejlepší reklama ta, která se šíří ústním podáním. A při hledání zapneme naše arabské GPS," ťuká si Kamel Smida na hlavu. Tento dvaašedesátiletý zubní technik, který má firmu na výrobu protéz, mě s sebou bere na svoji pravidelnou sobotní očistu, takže ho při příchodu majitel vítá jako štamgasta a přitom ho oslovuje "docteur".

Dostaneme stejně jako v českém bazénu klíče na gumičce ke skříňkám na odložení věcí. Jenže ty se nacházejí nad rozlehlou matrací vystlanou polštářky, na nichž oddechují muži, pro něž již procedura skončila. Svlékáme se, ale tak, abychom je neurazili pohledem na naše holé pozadí či jiné intimní partie. Před stažením spodního prádla se musíme opásat osuškou. Ač jsme pouze v pánské společnosti, cudnost je nutné zachovat i v lázních. Tím se muslimské hammámy výrazně liší od římské kultury, od níž Arabové při své expanzi v sedmém století tuto formu koupání převzali.

Zaživa sedřen z kůže

S ručníkem uvázaným kolem pasu vstupujeme po klouzavých dlaždicích přes řadu dveří do párou vyhřáté místnosti, kde na vyvýšeném místě dva maséři zpracovávají své klienty. Nám jejich vychrtlý kolega s knírkem Wassim pokyne směrem k nádržce, která je naplněna vodou téměř až po okraj. Zkusmo do ní strčím palec na noze. Je horká, asi jako když se vám utrhne ruka při plnění vany. Neopaří vás, ale musíte si na ni postupně navykat. Asi pět minut si v ní lebedím, když mi Wassim ukazuje, že přichází řada na mě a že mě vyčistí od hlavy až k patě.

Jeho zaměstnání nepatří k nejprestižnějším. Naopak je určeno pro nejnižší vrstvy. Pozná se to i podle toho, že mužík neumí slovo francouzsky, ačkoli jinak jazyk bývalých kolonistů ovládá každý, kdo se nevyhnul školní docházce. Diriguje mě jen posunky, trochu jako v éře němého filmu. Každopádně svou práci dělá dobře. Bere si mě do parády, při masáži nepoužívá jen ruce, ale celé tělo, jehož váhu na mě nakládá. V jeho díle mu pomáhá i tvrdá, teplou vodou smáčená podlaha, na které ležím. Různě mi ohýbá končetiny, hraje si se ztuhlými svaly a najednou udělá překvapivý chvat, po kterém se ozve ulevující prasknutí uprostřed páteře. Pak se k tomu samému pokouší donutit krční obratle, když mi v sedu div neutrhne hlavu. Poté bere do ruky drsnou žínku a dře ze mě kůži. A to doslova.

Připadám si jako připálený hrnec, na který vzal kuchtík drátěnku. Wassim mi pod záda klade svoji nohu a naznačuje, abych se rukou chytil za její prsty. Odhalím tak podpaží a on ho dokonale vydrbe a pak vyhladí spodní částí dlaně. Pak mi ukazuje silný váleček odumřelé pokožky, kterou ze mě setřel. I když to nijak nekomentuje, v jeho očích stojí němá výčitka: "Podívej, ty prase, jak jsi zaneřáděný." Wassim mě celého nakonec vymydlí a spláchne několika kbelíky příjemně teplé vody. Uzel na vypůjčené osušce mi při různých obratech na dlaždičkách povoluje, a tak s ním musím zápasit, abych tu neležel na Adama. Chápu, proč ostatní rovnou přišli ve svých plavkách. Tak třeba zase příště.



Okouknout potenciální snachu

Když ležím na zádech, mžourám kolem sebe. Brýle jsem musel nechat v šatně, a tak mi orientální vzory na dlaždičkách splývají v jednu šmouhu. Přitom pozorování okolí patří v hammámech mezi důležité činnosti. Hlavně když do stejného místa v odpoledních hodinách přijdou ženy, které pochopitelně obsluhuje výhradně ženský personál. Právě tady totiž mají muži jedinečnou příležitost okouknout postavy potenciálních snach, které jinak v případě tradičně žijících rodin schovávají vrstvy oděvu, a odhadnout, zda jejich synovi může nabídnout hodně potěšení a jim zdravá vnoučata.
Nutno dodat, že Tunisko je v ohledu postavení žen nejrovnoprávnější zemí muslimského světa a samy dívky mají při rozhodování o vdavkách to nejdůležitější slovo. Vyprávěnky o posuzování nevěst v lázních spíše patří do několik desetiletí vzdálené historie a začínají se stávat hammámovou latinou.

Než lázně opustím, musí dojít ještě na hlavu. Kamel, který celkovou očistu spojí i s oholením, mi půjčuje svůj šampon. Ten si zákazníci stejně jako mýdlo musí přinést už z domova. Wassim mi ho chrstne na vlasy a drsně, nikoli však nepříjemně mi nadrbe lebku. Nezapomene ani na uši a prsty mi vymete špínu z boltců a třemi kbelíky pěnu spláchne. Poslední krok musím naštěstí učinit již sám. Masér mi ukazuje na výklenek na způsob sprchového koutu, kde si ve skrytu před ostatními mohu omýt rozkrok, pak už se jen balím do suchého ručníku a odcházím si pohovět na polštářky v přední části veřejných lázní.

Majitel mi nabízí kávu a ukazuje, že si k ní mohu zapálit. Jeden polehávající čtyřicátník v bílém županu, který se do Tunisu přijel podívat za rodiči z Francie, lituje, že podobná zařízení chybí v Evropě. "Sauna to není ono. Několik málo hammámů je i u nás, ale stahují se do nich spíše homosexuálové. Takže při každé cestě do vlasti si to musím užít do zásoby," tvrdí scestovalý Francouz. Draze ho to nepřijde. Celý proces stojí pět dinárů (tedy zhruba 60 korun) plus nějaké spropitné pro Wassima. Zašel bych znovu, jen nevím, jestli mám v hlavě správně seřízenou arabskou GPS, abych hammám v labyrintu medíny opět objevil. Snad mi napříště bude přát štěstěna.







Datum vydání: 9.8.2012
zdroj: Tomáš Nídr

Šalvěj lékařská aneb babské ucho

13. srpna 2012 v 9:26 | Paula |  Bylinky

Šalvěj lékařská aneb babské ucho

13. 08. 2012 | Zahrádka
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné, Salvia = latinsky salvare neboli léčit), je silně aromatický, vytrvalý polokeř, vysoký 20 až 70 cm. Lodyha je přímá. Listy jsou podlouhlé až eliptické, dlouhé 2 - 8 cm, 1 - 4 cm široké, tlusté s hustou síťovou nervaturou.

Šalvěj kvete od května do července. Lidové názvy pro šalvěj jsou: babské ucho, babí roucho, vlčí chvost, koníčky, nebo také smrtky. Šalvěj má vlastnosti léčivé byliny, proto už staří Římané užívali její léčivé síly.

Léčivé účinky šalvěje

Šalvěj má:
- dezinfekční, antibakteriální a antivirózní účinky
- čaj ze šalvěje nám pomůže při rýmě, kašli, nachlazení, chřipce, angíně
- nálev je výborný jako kloktadlo při bolení v krku, při zánětlivých onemocněních dutiny ústní, nebo při krvácení dásní
- blahodárně působí na naše trávení - bojuje proti plynatosti, napomáhá trávení a funkci žlučníku
- urychluje léčení žaludečních a střevních katarů a otrav jídlem
- snižuje vylučování potu
- dále je šalvěj výborná na kožní defekty a hnisající rány - uplatňuje se při nechutenství a zánětech sliznic
šalvěj lékařská- uklidňuje náš organismus, např. při nespavosti, nervovém vypětí a stresu
- působí na mozek a zlepšuje tak koncentraci a myšlení
- léčí záněty močových cest
- zabraňuje průjmům
- používá se i při léčbě různých druhů rakovin
- blahodárně působí na oči a žlázy - ostří smysly - tlumí stařecký třes
- posiluje celé tělo, zabraňuje záchvatům mrtvice
- čistí krev a odvádí hleny
- rozmačkaný list je výborný jako první pomoc při kousnutí hmyzem nebo při menším poranění kůže
- nálev v koupeli nebo obkladu působí léčivě na různé mykotické potíže a plísňová onemocnění kůže
- odvarem ze šalvěje omezíme tvorbu lupů.

Důležité a zajímavé účinky šalvěje:

Šalvěj snižuje tvorbu mateřského mléka, což je dobré pro kojící matky, které chtějí s kojením přestat. Vzhledem k tomu, že má vysoký obsah toxického thujonu, nelze doporučit dlouhodobé podávání.

Sběr: Šalvěj je možné sbírat po dobu celého léta.
Sbírat můžeme listy, nebo celé vršky výhonů.

Sušení: Šalvěj sušíme v tenké vrstvě. V místnosti, která je dobře větraná a nedopadají na ni sluneční paprsky. Správně usušené listy by měly mít zelenou barvu.

Způsoby zpracování: Usušenou šalvěj používáme do čajů a nálevů, nebo používáme i jako koření.

Šalvěj jako koření:
- používají se čerstvé i sušené listy
- na jehněčí a telecí maso, ryby
- do směsí na přípravu karbanátků
- do nádivek
- k ochucení mletého masa.

Vypěstujte si ji:
Šalvěji se velmi dobře daří na teplých, slunných a chráněných stanovištích (nejlépe ve vápnitých půdách). Výživné půdy nebo zahradnické substráty pro ni nejsou vhodné. Může se množit buď semeny, řízky nebo dělením trsů.

Recept na čaj:1 čajová lžička sušené šalvěje na 250 ml horké vody, necháme cca 5 minut vyluhovat a pijeme po doušcích.

Jedna legenda praví, že touhou šalvěje je udělat člověka nesmrtelným! :) Tak na co ještě čekáte, CHYTRÉ ŽENY? :)

Werushka7 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Kartářka Markéta Vostrá: Proč si idealizujeme vztahy?

8. srpna 2012 v 17:53 | Paula |  Zajímavosti a různé triky

Kartářka Markéta Vostrá: Proč si idealizujeme vztahy?

Léto vybízí k romantice. Ať už jsme u moře, v horách či v kempu. Ne všechny lásky nám ale vydží tak dlouho, jak bychom si představovali. Na otázky, proč to tak může být, odpovídá kartářka a spisovatelka Markéta Vostrá.

Lidé si často idealizují vztahy. Proč?

Mnozí lidé si na partnera projektují své nenaplněné potřeby a mají pocit, že je to právě on, kdo by měl v jejich životě tato hluchá místa vyplnit, a to ještě přesně podle jejich představ. Jenže... právě největším nepřítelem vztahu je představa. Vlastně dvě představy. Ty se jednoho dne seznámí, každý vyrostl v jiném zázemí a samozřejmě i s jinou matricí ideálního partnera v sobě. Chemie spustí víry vášní, které když opadnou, tak zbude syrová realita - každodennost, povinnosti a nastoupí pláč nad původní představou a holým faktem skutečnosti.

Posléze nastane usilovné hledání někoho jiného, kdo by byl tedy více podle představy. Vztahové potíže pramení právě z idealizace, která vede k zamilovávání se do nesprávných partnerů, kteří již ze své podstaty třeba ani nemohou dát to, co protistrana požaduje. Očekávání, že se z několikrát trestaného alkoholika stane milující manžel a spolehlivý otec šťastný, že může chodit do práce a starat se o rodinu, je vysoce naivní představa, která je pro všechny zřejmá, a přesto je mnoho žen v očekávání, že on se změní, že jednou pochopí, že mu to přece musí dojít apod…


Markéta Vostrá

Často očekáváme více, než můžeme dostat, kde je důvod?

Důvody většinou pramení v dětství, kdy naše přání buď byla, nebo nebyla naplňována. Velkou roli hraje vztah k matce a otci. Oni jsou prvními vzory a "trenažéry" našich budoucích schopností pohybovat se správně v citovém poli druhých a zároveň si umět to své vlastní ochránit. Předpokládejme, že nám před naším zrodem nikdo nesliboval, že zde na Zemi dojde ke splnění našich představ. Je daleko jednodušší pro tělesné i duševní zdraví žít to, co je. Přijmout svůj život takový, jaký je, a prostě tou cestou jít a snažit se o vylepšení všeho toho, co se nám na našem životě nezdá.

Je velmi naivní očekávat, že tuto práci, která je zároveň vývojem vlastní osobnosti, udělá někdo za nás. Lépe je tedy neočekávat, ale tvarovat svůj osud tam, kde to jde, a přijímat to, jak to je, tam kde jsou věci daností a nelze s nimi hnout.

Ten, kdo je zamilovaný, je často v domnění, že druhá strana miluje stejně intenzivně. Když zjistí, že tomu tak není, je smutný.

Je asi lidskou přirozeností, připisovat to, jakým způsobem uvažujeme my, či jak tu či onu situaci cítíme, že to druzí mají stejně či podobně. Pak je pro nás překvapením, když zjistíme, že on to tak vůbec nebral, nemyslel, dokonce o tom ani neuvažoval. Opět jsme u tématu idealizace a připisování svých pocitů někomu, kdo právě uvažuje nad tím, zda vyhraje jeho oblíbený fotbalový klub. Naše intuice je bezpečným radarem, který nás včas upozorní na to, s kým máme tu čest. Jenže tak jednoduché to není. Kromě intuice máme také rozum a ego. A to jsou dva faktory, které nám náš prvotní vjem mohou natolik zmodifikovat, že se domníváme, že jdeme na rande s ideálním plničem představ. Realita se pak již sama postará o to, abychom si všimli, nakolik jsme se odchýlili od vnitřní moudrosti, která to s námi myslí tak dobře…

Jak funguje ve vztazích mimosmyslové vnímání?

Tak to asi zcela jistě funguje. Každý má určitě zkušenost, že na někoho intenzivně myslel a v tom mu dotyčný telefonuje. Také ve snech se mnohdy dohrávají příběhy, které z jakéhokoli důvodu nedostaly prostor v realitě či jej nevyužily, a přesto je žádoucí či nutné, aby svůj úkol dokončily.

Říká se, že cit člověk nepřestřihne. Jak se smířit s odchodem druhého?

Na to existuje pouze jediná rada. Nechat léčit tuto skutečnost časem. Zde na zemi je jedna velká výhoda. Jednou přejde opravdu všechno. U každého je tomu jinak. Někdo se oklepe za pár týdnů, jiný trpí roky. Záleží na dispozici dotyčného a samozřejmě také na tom, jaký vztah byl. Někdy je konec vztahu obrovskou úlevou a vysvobozením.

Vy vykládáte tarotové karty a také píšete knihy. O čem jsou?

Knihy pro dospělé jsou zaměřeny na témata, jako je hledání, proč právě mě se muselo stát toto a jak z toho ven, či odkud přicházím a kam směřuji. Vycházím v nich hodně z příběhů svých klientů, kteří přicházejí na výklad tarotu či na horoskop. Zaměřuji se na vztahové otázky i osobnostní růst. Knížka pro děti "Kouzelný krasohled" přináší téma, jak je důležité umět si správně přát. Přání se plní, ale málokdy to jde cestou podle našich představ. Cíle mnohdy dosáhneme, ale s poznáním, že ztráty po cestě byly tak velké, že by bývalo lépe, kdybychom si přáli méně či raději nic. I tak toho má pro nás osud až až.


Zdroj: Alka Hájková, www.viposobnosti.eu

Češi nemají vůbec přehled o tom, na jaké preventivní prohlídky mají nárok

8. srpna 2012 v 15:37 | Paula |  Užitečné kalkulačky, tabulky, atlasy, ...

Češi nemají vůbec přehled o tom, na jaké preventivní prohlídky mají nárok

Řadě zdravotních problémů lze účinně předcházet jen tím, že člověk přijde k lékaři včas. Bohužel Češi všeobecně chodí na preventivní vyšetření málo. Pravidelně navštěvují maximálně zubaře a gynekologa, k jiným lékařům dorazí většinou až v případě obtíží. Na vině je podle průzkumu České pojišťovny i špatná informovanost lidí, na jaké vyšetření a jak často mají nárok.


Praktického lékaře bychom měli preventivně navštěvovat jedenkrát za dva roky.

Praktického lékaře bychom měli preventivně navštěvovat jedenkrát za dva roky.
Dnes 7:40
Mnozí Češi jednoduše vůbec netuší, jak často mají na jednotlivé prohlídky nárok a některým preventivním vyšetřením se záměrně přímo vyhýbají. Nejčastěji se jedná o specializované prohlídky, jako jsou vyšetření konečníku, prostaty nebo endoskopické vyšetření střev.
"Na preventivní prohlídky bychom měli jít i v případě, že nás žádné zdravotní problémy netrápí. Pomohou totiž odhalit skryté signály vážnějšího onemocnění a co nejdříve začít s léčbou," upozorňuje MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D., z Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Thomayerovy nemocnice.

Ženy jsou v oblasti prevence zodpovědnější

O možnosti nechat si zdarma vyšetřit prostatu má povědomí polovina mužů nad 50 let, tj. těch, kteří mají na toto vyšetření nárok jednou za dva roky. Ale jen každý třetí muž v tomto věku na vyšetření chodí.

Naopak nejlepší informovanost o nárocích na preventivní péči je v oblasti gynekologie. Téměř 75 % žen ví, že na pravidelnou prohlídku ke gynekologovi by se měly dostavit jednou ročně. Dalších 22 % žen si dokonce myslí, že mají nárok chodit častěji. Většina žen pravidelně gynekologa opravdu navštěvuje, 30 % z nich dokonce absolvuje vyšetření častěji než jednou ročně.

Ženy nad 45 let mají kromě toho jednou za dva roky nárok na mamografické vyšetření; přesnou informaci o frekvenci preventivních mamografických vyšetření má 71 % žen v tomto věku.

Praktického lékaře bychom měli preventivně navštěvovat jedenkrát za dva roky, zubaře pak dvakrát ročně. Na vyšetření střev a konečníku má nárok každý občan starší 55 let, a to jednou za deset let. Možnosti vyšetření konečníku a střev však reálně využívá jen 25 - 30 % těch, kteří na ně mají nárok. Navíc téměř polovina obyvatel nad 55 let vůbec netuší, že se může nechat zdarma vyšetřit.

das, Novinky

Tipy na převýchovu psa

6. srpna 2012 v 13:21 | Paula |  Zajímavosti a různé triky

Tipy na převýchovu psa


Stále častěji se setkávám s lidmi, co mají velmi nevychované psy. A ti jsou pak na obtíž nejenom okolí, ale i svým páníčkům. Pokud se situace stane neúnosnou, často tito problémoví psi končí v útulku. Se zájmem sleduji pořad výborné cvičitelky psů Victorie Stilwell, která se věnuje napravování chyb, kterých se páníčci při výchově dopustili.
I přesto, že je pořad zaměřený především na dospělé psy, já některé věci praktikuji i s pětiměsíčním štěnětem a musím říct, že opravdu fungují.
Pokud i vy patříte k lidem, kteří si s něčím neví rady, dovolte mi uvést pár tipů na (pře)výchovu.

1. Přivolání

Nemůžete svého pejska pouštět na volno, protože ve chvíli kdy ho odepnete z vodítka jakoby ohluchl? Pokud je to štěňátko, či je na vás velmi fixovaný, zkuste se zkrátka otočit a popoběhnout. Pamatujte, že nikdy nemůžete svého psa honit! To on vždycky musí honit vás! Další skvělý způsob je zvednout ruku nad hlavou a zavolat. Pokud v ní ještě ukrýváte oblíbený pamlsek psíka, či hračku, máte téměř vyhráno. Oba způsoby aplikuji na své štěněa mají 100% úspěch.

Tipy na převýchovu psa

2. Tahání na vodítku

Pokud váš pes tahá na vodítku a nepomáhají ani povely, okamžitě změňte směr. Pes se musí naučit, že to VY rozhodujete o tom, kam půjdete a jakým tempem. Pokud to nepomáhá, pořiďte mu ohlávku. Protože pes veškerý tah ovládá především hlavou, takto ho budete mít pod kontrolou.

3. Skákání po lidech

Veselé vítání návštěv doprovozené skákáním může docela obtěžovat. Pokud pes neposlouchá na povel "dolů", jednoduše se otočte zády a nevšímejte si ho. Rychle pochopí, že skákání ne!

4. Vykonávání potřeby v bytě

Stále se váš pes nenaučil, že se čůrá venku? Musíte stanovit pevný řád! Pes musí každý den dostávat jídlo ve stejnou dobu. Pokud ho nesní do půl hodiny, misku mu seberte. Jedině tak zajistíte pravidelné vykonávání potřeby.

5. Ničení věcí

Demoluje vám psisko domácnost, nebo na zahradě rozhrabává záhonky? Na vině bude zřejmě to, že se nudí. Psovi samotný pobyt na zahraděnestačí, musíte s ním chodit na procházky! Pokud bude vědět, že po příchodu z práce se mu budete řádně věnovat, nic ničit nebude. Je dobré mu poskytnout aspoň 20minutovou procházku před vaším odchodem a nechat mu k dispozici různé hračky a žvýkací kostičky, aby se mohl zabavit v době vaší nepřítomnosti. V dnešní době můžete zakoupit i různé psí hlavolamy, do kterých ukryjete pamlsek.

Autor: TaraDorizp
ChytráŽena.cz

Kvalitní chleba nemůže stát 9,90 … říká pekař

3. srpna 2012 v 17:47 | Paula |  Zajímavosti a různé triky

Kvalitní chleba nemůže stát 9,90 … říká pekař


Pekař Jan Mervart ze známého Mervartova pekařství vysvětluje, proč se chleba do supermarketů musí
šidit jak dlouho by měl správný bochník vydržet a jak ho skladovat.

Mumie, chlupatá plesnivá koule, hromada drobků, houba … to jsou výsledky našeho "chlebového
pokusu". Vyzkoušeli jsme, jak dlouho který z dvanácti různých bochníků vydrží za různých
podmínek. Výsledek byl tristní: už druhý den jsou některé na vyhození. Jak je to možné? "Je to
obrovským tlakem na ceny," říká pekař Jan Mervart ze známého Mervartova pekařství.

Jak dopadly tyhle chleby při našem pokusu?

Máme v Česku kvalitní chleba?
To jste zašla hodně rychle k jádru věci… Dobře: myslím si, že ne.

Proč?
Je to pochopitelně tlakem na ceny, který je obrovský. A je jedno, jestli je pekařství malé nebo velké, ale
když trh ovládají supermarkety, kam je těžké se dostat do nabídky, tak tam mohou dodávat jen opravdu
velké pekárny. Smlouva bývá jen na rok, a nedejbože, aby se za tu dobu hnula cena mouky. Protože
pokud ano a mouka zdraží, jako se to stalo v posledních dvou letech, pak to ty velké pekárny na rozdíl
od menších ustojí, ale zákonitě musí začít chleba šidit, víc peněz během roku nedostanou.

Slyšela jsem, že v poslední době je problém i v mouce…
To je velká pravda. Řada mlýnů dnes už nemá své vlastní laboratoře, a když ano, tak jen ty základní sady,
takže i když by chtěl někdo soustavně kontrolovat kvalitu obilí a kupovat jen to dobré, nepůjde to.
Mlýny dnes zkrátka moc nejsou schopny si kontrolovat ani to základní v obilí.

Teď jsem to zrovna řešil i já. Dlouho jsem spolupracoval s jedním mlýnem, pak jsme se ale nedohodli na
ceně, tak jsem šel jinam. Chvíli to fungovalo, ale pak se nám stalo, že najednou začala haprovat kvalita
chleba. Ukázalo se, že to bylo právě po dodávce nové várky mouky. Bylo znát, že už když se to těsto
míchalo, bylo z toho bláto, roztékavé, nedrželo to. Tak si říkám: to je divné, to vypadá na problém
s lepkem… A šel jsem po mouce. Ukázalo se, že sice má nadbytek lepku, ale už ne tu správnou pružnost.
Takže mlýn si sice zkontroloval ten základ - dostatek lepku, ale už nic víc. Pravda, dodávali mouku za
dobrou cenu. Ale já z ní potřebuju taky udělat kvalitní chleba. Tak jsem šel jinam.

Mouka prý také dřív po namletí dlouho ležela, aby v ní proběhly všechny potřebné procesy, což se
dnes už nedělá.
Přesně tak. Místo toho se používají chemické urychlovače. Já už tomu někdy ani neříkám mouka, ale
chemický prášek. A to nepřeháním. Tam se přidává tolik cizích věcí: enzymy, urychlovače, ustalovače…
A pak řešíme to, že pekaři mají problém z toho upéct chleba. To dřív nebylo. Mouka se po namletí
nechávala ležet dva měsíce, za tu dobu v ní proběhly všechny štěpné procesy a teprve mohla jít ven. Dnes
jeden den mouku namelete a druhý den už se díky chemii veze k pekaři nebo do obchodu.

Jak je to s přidáváním starého nespotřebovaného chleba z obchodů do nového chleba? Je to mýtus?
Takzvané historky ze supermarketu, nebo se to smí?
Myslím, že na to existuje nebo existovala nějaká vyhláška, kolik procent starého chleba se smí přidat do
nového. Ale víc o tom nevím, protože to sám nedělám. A není to mýtus. Dělají to velké pekárny, které pečou
pro supermarkety. Nedivím se tomu. Supermarkety totiž pekaře tlačí do vratek. Chtějí mít až do večera
čerstvé pečivo v regálech, takže ráno přijede avie, vysype chleba a večer si z něj půlku odveze. Co s ním?
Rozmočí se, rozemele a přidá do nového těsta. Podle vyhlášky to sice mělo být nějaké mizivé procento
starého chleba, ale podle kolegů, kteří v takových pekárnách pracují, vím, že je to třetina a někdy až
polovina.

Na druhou stranu, říkal mi jeden starý pekař, že se to dělalo vždycky. Jenomže kdysi to mělo své
opodstatnění - starý chleba se přidával kvůli kvásku. Dnes už ale chleba z kvásku nemáme.

Jak to jako laik na chlebu poznám? Mám šanci?
Máte. Chleba si doma ukrojíte a on se jakoby drolí, nedrží moc pohromadě. Je to dáno tím, že je v něm
právě příliš mnoho starého chleba.

A co chleba, který je naopak tak měkký, že ho zmáčknu jako houbu a on se podobně zachová - zase
se bez problémů narovná i se všemi póry?
To je dáno stylem pečení, chleba se zapeče na nízkou teplotu, takže se nevytvoří správná kůrka. A taky je to
tím, že je z umělých přísad. Není to kváskový chleba, ten tvrdne. Takový výsledek udělají tekuté a
práškové kvasy.

Kváskový chleba poznám na první pohled?
Nepoznáte. Na první pohled ne, ale podle chuti už ano. Je jiný, víc jakoby kyselejší a dobrý. Kdo jednou
ochutnal "normální" umělý chleba a kváskový, nikdy ten rozdíl nezapomene.

V našem testu jsme měli chleby, které měly uvnitř obrovské póry, až takové, že se chleba potrhal
uvnitř. Co se stalo s takovým chlebem?
Do toho chleba bylo něco přidáno. Nejčastěji to bývá příliš mnoho přípravku na podporu kynutí. Když jsme
dřív dělali chleba z kvásku, museli jsme ho hlídat, aby nevyběhl a neutekl nám. Dnes je ale mouka tak
špatná, že se to nestane, ten chléb má spíš problém, aby z takové mouky vůbec vykynul, proto se do něj
přidávají přípravky na podporu kynutí. Další chemie.

Víte, co je ale zajímavé? Když jsme dělali kváskový chleba z dobré mouky, jezdili si pro něj k nám chlapi, co
jeli na expedice do zahraničí. Horolezci, cestovatelé… Vyráželi třeba do Himalájí a tvrdili, že ten chleba jim
vydrží celý měsíc. A prý dobrý! To se vám s dnešním běžným chlebem ze supermarketu opravdu nestane.
Jediný správný způsob, jak skladovat chléb, je v utěrce nebo v plátně.

Jak dlouho by měl tedy běžný chleba doma vydržet, když se správně skladuje?
Čtyři až o pět dní. A otázka skladování je skutečně klíčová. Chleba se uchovává jednoznačně v utěrce nebo
v plátýnku na stole. Ne v mikrotenových pytlících, i když jejich výrobci tvrdí, že mají dnes už takové vlastnosti
a propustnost vlhkosti, že to není problém. Ale je. My si čas od času, dvakrát třikrát do roka, děláme
podobný test jako jste udělali vy. A jednoznačně nejlepší je chleba zabalený v plátýnku.

Někteří lidé si jej dávají do lednice, aby prodloužili jeho trvanlivost…
Rozkladné procesy v chlebu stejně probíhají, chladem se jen zpomalí. A hlavně - je to na úkor vůně a chuti
chleba. Chléb vám v lednici okamžitě natáhne všechny cizí pachy. Ne, to bych nedělal.

A jak je to s cenou chleba? Slyšela jsem, že kvalitní bochník se nedá udělat pod šedesát sedmdesát
korun, protože záleží i na procentu žitné mouky, která je v něm, a ta je drahá…
Procentem žitné mouky bych to nehodnotil. Ta je sice důležitá, způsobuje specifičtější chuť a také větší
trvanlivost, hutnost, a taky trochu mazlavost chleba. Takový chleba déle vydrží, protože žitná mouka je
trvanlivější než pšeničná. Optimální poměry jsou podle mě někde mezi 70:30 a 60:40, kde víc je pšeničné
mouky. Takový je podle mě klasický český chleba.

A s tou cenou? Kousek od nás je Albert, a lidí mi sem občas chodí a nadávají, že tam mají chleba v akci za
9,90, zatímco já ho prodávám za 26 korun a pořád je to dobrá cena i s tím zvýšeným DPH, i když teď jsem
taky musel jít o dvě koruny nahoru. Takže si neumím představit, z čeho je chleba, který se prodává za
9,90. Když to spočítám, tak kvalitní chleba, poctivě udělaný, by neměl jít s cenou pod 32 korun. Jenže
v Česku se lidé snáz smíří i s tím, že se zdraží pivo, než že by měl podražit chleba.
Teplo z takové sálavé sázecí pece, jakou supermarkety nemají, je velmi důležité pro chuť a vůni chleba.

Víte, co mě v našem testu překvapilo? Vůně… Málokterý chleba vůbec chlebově voněl. Čím to?
Třeba když podtrhnete chleba při míchání. Že mu nedáte čas a mícháte ho příliš krátkou dobu. Pekaři si tak
občas zkracují čas, že zapnou turbo a chleba vlastně vyšlehají. Dobré to není. Zabijete tím vůni. A potom je
to dáno stylem pečení. Na chleba potřebujete sázecí pec, sálavé teplo. Horko v prvních minutách a pak včas
stáhnout teplotu. Pokud to neuděláte, má to obrovský vliv na chuť a vůni.

Jenomže chleba, který se peče v supermarketech, se dělá v rotačních pecích. Ty jsou ovšem určeny na
pečivo. Když mi sem přijde zaměstnanec žádat o práci, a říká, že dělal dva roky v Intersparu, tak rovnou
mávám rukou, že nemám zájem. To je úplně jiný styl práce. A je v tom obří rozdíl. V rotačních pecích dobrý
chleba neuděláte, je to vždycky znát. Navíc, když člověk trochu málo ví o tom, jak se tam ten chleba dělá -
namačkáte program rohlík a ještě to necháte třikrát dopéct… Kdežto když máte sálavou pec, tak to teplo
udělá dobrou chuť a vůni chleba.

Řekněte, změní se něco do budoucna? Budeme jako Češi víc dbát na to, co jíme a na kvalitu chleba?
No… bojujeme o to patnáct dvacet let. A já jsem byl donedávna docela optimista. Těsně před krizí si lidé
začali víc vybírat, najednou jim nebylo jedno, co jedí, ptali se po tom, co to je a nebáli se víc zaplatit za
kvalitu. Jenže krize to změnila. Najednou je znát, že lidé opravdu nemají peníze a bojují s tím, nebo se bojí
víc utrácet a volí to nejlevnější. Takže teď nevím, jestli jsem optimista. Ale doufám. Pořád doufám.

Test chlebů - už druhý den jsou některé na vyhození

Taky vás tak naštve, když si koupíte chleba a druhý den se nedá jíst, protože je plesnivý? Rozhodli jsme se
vyzkoušet, jak dlouho vydrží různé druhy a za různých podmínek. Podívejte se.

Tak dlouho jsem kupovala chleba, a rozčilovala se, že druhý den buď zplesniví, rozdrolí se, nebo páchne,
takže se nedá jíst, až jsem se rozhodla: chleba už dva roky kupuju zásadně na farmářských trzích, kváskový,
byť je dražší, a dojde-li ve dnech, kdy trhy nejsou, mám problém, co jíst. Jenže on obvykle vydrží od soboty
do soboty. A je dobrý a voní.

Propadák testu, jeden ze dvou konzumních chlebů z Tesco, při otevření pytlíku. Původně byl jedlý, ale
nevoněl, jak ukazuje popiska ze zahájení pokusu.
Takže jsem s tímto testem dlouho otálela. Pokoušela jsem se totiž sehnat svůj oblíbený chleba z Držkovské
řemeslné pekárny v době, kdy si farmářské trhy vybíraly zimní přestávku. Nakonec jsem ho náhodou ulovila:
v supermarketu Tesco. Sice na první pohled nevypadal tak vábně jako na tržnici (kůrka se na jednom místě
v tenké vrstvě sloupla, skoro jakoby chleba křičel z regálu: Nesedím tu rád, patřím jinam!), ale tento chléb je
pro mě natolik zárukou kvality a toho, že alespoň něco zcela jistě v našem testu dopadne dobře, takže jsem
ho s radostí popadla. Mýlila jsem se. Ale popořádku.

Jak test probíhal?
Ve dvou supermarketech jsem ve stejný den skoupila veškerou jejich nebalenou chlebovou produkci.
Celkem dvanáct chlebů. Čtyři chleby z prodejny Tesco v Praze na Hájích a osm chlebů z Billy na Hájích.
Doma jsem je rozdělila. Polovina z každého bochníku putovala do mikrotenového pytlíku, druhá zůstala ležet
zabalená na stole po způsobu našich babiček - v bavlněné utěrce.

Zásoba utěrek taktak stačila, chleba nás taky na deset dní vytěsnil na okraj stolu, leč mé nadšení
experimentátora bylo nakažlivé i pro zbytek rodiny, takže jsme se uskrovnili. A pak už jsem jen číhala a den
za dnem sledovala životní cyklus svých chlebů. Doma, bez přesných laboratorních testů, prostě v běžných
podmínkách, tak jak normálně člověk chleba skladuje. Pro puntičkáře: při konstantní teplotě 25 stupňů
Celsia, méně bych doma nepřežila.

A všichni doma zároveň se mnou pozorovali den za dnem tu zahrádku plísní, které se nám podařilo rychle
vypěstovat. Nikdy bych nevěřila, že existuje tolik roztodivných druhů plísní, od pistáciově zelené, přes bílou
pavučinkovou až k černočernému FUJ.

Každé ráno, jen co jsem se probudila, zamířila jsem za svými chleby. Všechny hezky rozbalila, očichala,
zkontrolovala ze všech stran, zkusila zmáčknout i zakrojit. A výsledky byly tristní. Už druhý den se u jednoho
z chlebů v mikrotenu objevila první plíseň. Pravda, byl to chléb z pytlíku a jeho nízká cena dávala tušit, že
nebude patřit k favoritům. I tak mě rychlost blížícího se konce tohoto chleba překvapila.

Dva chleby se diskvalifikovaly hned po nákupu: byly syrové

Ostatně: chlebů, které se nedaly jíst druhý den, bylo víc. Paradoxní je, že k nim patřily nejen ty nejlevnější,
ale i ty s cenou za kilogram přes sto korun, tedy nejdražší. A co byl ještě větší problém: dva z chlebů se
prakticky diskvalifikovaly ihned. Sotva jsem je doma hned po přinesení rozpůlila, byly na reklamaci.
Nedopečené, polosyrové těsto. Z testu jsem je sice nevyřadila a sledovala jejich umírání, ale nejedla bych je
ani od první vteřiny jejich života.

Které chleby jsme testovali?
Z prodejny Tesco:
· Chleba Držkovský řemeslný, 500 g, cena 27 Kč (cena za kilogram 54 Kč)
· Chléb konzumní půlený, 550 g, cena 13,80 Kč (cena za kilogram 25 Kč)
· Chléb konzumní, 1200 g, cena 27,50 Kč (cena za kilogram 22,90 Kč)
· Chléb Hostivařský pecen, 1000 g, cena 41,90 Kč (cena za kilogram 41,90 Kč)
Z prodejny Billa:
· Chléb konzumní s kmínem, 500 g, cena 18,90 Kč, momentálně v akci 14,90 Kč (cena za kilogram
29,80 Kč)
· Chléb slovanský pšenično-žitný, 400 g, cena 41,90 Kč (cena za kilogram 104,80 Kč)
· Chléb multicereální pšenično-žitný, 410 g, cena 24,90 Kč (cena za kilogram 60,70 Kč)
· Chléb chalupářský, 850 g, cena 32,90 Kč (cena za kilogram 38,70 Kč)
· Chléb tmavý kulatý, 500 g, cena 15,90 Kč (cena za kilogram 31,80 Kč)
· Chléb pšenično-žitný s dýňovými semínky, 500 g, cena 41,90 Kč (cena za kilogram 83,80 Kč)
· Chléb šumavský bochník pšenično-žitný, 500 g, cena 13,90 Kč (cena za kilogram 27,80 Kč)
· Chléb kovářský, 400 g, cena 21,90 Kč (cena za kilogram 54,80 Kč)
Co se stane s chlebem za týden?
Jak test dopadl? Nejprve poražení: hned na začátku jsem měla chuť okamžitě vrátit dva chleby - shodou
okolností oba z Billy. Kovářský chléb, kde byla po okrajích jasně vidět půlcentimetrová normálně propečená
vrstva chleba a uvnitř bylo syrové těsto. Podobně vypadal i chleba nejdražší - Slovanský, s cenou přes sto
korun za kilo. Ani jeden z obou chlebů nebyl poživatelný od samého začátku a na fotografiích je to vidět.
Jinak co se týče chlebů uchovávaných v pytlíku, neexistuje vítěz. Sedm dní v mikrotenovém sáčku nepřežil
žádný. Tedy - vlastně ano. Jeden se zcela mumifikoval, zřejmě díky tlusté vrstvě mouky, kterou na sobě měl
a přes niž nebylo poznat, zda plesniví či ne. Nebo se možná sama plíseň lekla, a řekla si, že tak tlustou
vrstvou mouky ke chlebu ani nepronikne, takže se o to ani nepokusila.

Můj zápisek na kartičce k chlebu s datem závěru testu zní: "Zázrak! To musí být mumie. Nedokážu
rozpoznat, jestli je to stále ještě mouka, nebo už plíseň. Vzhledem k odpornému hnilobnému pachu bych se
ale do chleba netroufla pustit, takže hádám, taky na medaili nedosáhne."

Test chlebů: co udělá týden v sáčku a utěrce
Polovina bochníků putovala do utěrek, druhá do mikrotenových sáčků
Hostivařský pecen: Jeden z trojice chlebů, které voněly od začátku až do konce nejlépe
Držkovský řemeslný: Takto potrhané byly některé chleby hned po rozkrojení
Kovářský z Billy: Některé chleby se diskvalifikovaly hned na začátku: tento byl propečený jen pod kůrkou,
zbytek byl syrový
Slovanský z Billy: Další z chlebů, který se vyřadil sám ještě před zahájením testu: druhý uvnitř syrový chléb
Chléb konzumní, Tesco: Jeden z prvních plesnivců z igelitu aneb den třetí
Hostivařský pecen: Chléb, jemuž v utěrce jen o fous uteklo vítězství. Takto vypadá při pobytu v pytlíku
Dva propadáky testu: Nemá smysl otevírat pytlík - oba pocházejí z Tesco (chléb konzumní a chléb konzumní
půlený). Stejná plíseň značí, že jsou opravdu bráchové
Pšenično žitný s dýňovými semínky po pobytu v mikrotenu: Někdy mě plíseň tak fascinovala, že jsem vzdor
zdravému rozumu pytlík otevřela...
Původně Slovanský chleba: Takto rozkošně vypadal po pobytu v pytlíku
Vítěz testu chleba v utěrce (Multicereální pšenično žitný), ale po pobytu v sáčku
Multicereální pšenično žitný: A zde ještě jednou tentýž chléb, ale jako vítěz testu v utěrce
Vítězové testu: V utěrce zůstaly po týdnu jedlé jen dva chleby: Multicereální a Chalupářský, oba z Billy

Chleba uchovávaný v sáčku: vyhodnocení
2. den - dva nepoživatelné (ty co se diskvalifikovaly samy hned po nákupu), a přidal se k nim další: Chléb
pšenično žitný s dýní z Billy za 41,90, scvrkl se a rozmokl tak, že ani na pohled ani vůní neláká k jídlu. Plus
první dva plesnivci: klasická zelená tečka se objevila na Chlebu konzumním s kmínem původem z Billy za
akční cenu 14,90 korun a na Chlebu konzumním půleném z Tesco za 13,80. Jeho větší nepůlený bratříček
ze stejným názvem a ze stejné prodejny se zatím drží.

Pozitiva: jedlý a voňavý je jen Multicereální pšenično žitný z Billy za 24,90 a Chalupářský ze stejné prodejny
za 32,90. Z Tesco chlebů krásně voní a láká k jídlu Chléb Hostivařský pecen za 41,90. Tyto chleby bych se
mimochodem nebála jíst ani následující den.

3. den - ke třem nepoživatelným a dvěma plesnivým chlebům se přidali další dva plesnivci: Z Tesco chléb
konzumní za 27,50. Z Billy pak: Šumavský bochník za 13,90.

4. den - většina chlebů nevydržela a vesele plesniví. Přežívá pouze "moučná mumie" Tmavý kulatý z Billy,
Hostivařský pecen z Tesco, Multicereální pšenično žitný z Billy a můj favorit Držkovský řemeslný z Tesco za
27 korun.

5. den - plesnivé jsou všechny chleby (ano, až na mumii). Největší zklamání: nepřežil ani můj Držkovský…
Ovšem asi aby mi udělal radost k Valentýnu, jeho plíseň je elegantní a rozrostla se do bílých hebkých
srdíček na kůrce. Díky!

6. a 7. den testu - většina chlebů je plesnivá tak, že nemám odvahu otevřít pytlík. Jen některé jsou plesnivé
jen tak "normálně".

Chléb uchovávaný v utěrce: výsledky
Jednoznačný závěr pokusu: chléb v utěrce vydrží v lepší kondici opravdu déle. To potvrzuje i Jan Mervart ze
známého Mervartova pekařství. Rozhovor s pekařem o chlebu, o tom, proč se v supermarketu nutně musí
šidit a co všechno se u nás do chleba přidává, si přečtěte zde:

2. den - ke třem výše zmíněným čestným výjimkám, které byly nepoživatelné jak z pytlíku, tak z utěrky
(Slovanský, Dýňový a Kovářský) se přidal první plesnivec: bílou krupičku po obvodu střídky vytvořil Chléb
konzumní z Billy za 14,90, jinak také propadák testu u chlebů z pytlíku. Je vidět, že když je chleba nekvalitní,
nepomůže mu ani utěrka a správné skladování.

Jinak se daly konzumovat prakticky všechny chleby, otázka je, nakolik to jídlo bylo lákavé. Některé se totiž
už druhý den drolily natolik, že nemělo cenu zkoušet je ukrojit - Tmavý kulatý z Billy například. A pak:
vůně… Některé chleby, byť byly jedlé, byly pro mě nepoživatelné svou vůní - například oba konzumní
chleby z Tesco. Krásnou chlebovou vůní od počátku lákaly jen tři chleby (a dlužno říct, že vůně jim vydržela
až do konce): Hostivařský pecen z Tesco, Multicereální pšenično žitný chleba z Billy a Chalupářský z Billy.

3. den - bod zlomu. Většina chlebů vyschla natolik, že byly nepoživatelné. Mnohé se uvnitř potrhaly
(Držkovský), další se naprosto rozdrolily, což je prý znakem příliš vysokého procenta přimletých starých
chlebů v těstě. Drží se stále jen trojice nejvoňavějších chlebů plus můj favorit Držkovský, byť potrhaný.

4. den - chleby jsou nepoživatelné, drží se trojice voňavých. K nepoživatelným se přidal Držkovský, protože
na jeho ukrojení bych potřebovala ruční pilku.

5. a 6. den - totéž. Ale u Hostivařského pecnu se objevila podél střídky bílá jakoby krupička, jasná předzvěst
plísně. Ale, překvapení: vůni má pořád krásnou.

7. den - a konec testu: vítězná dvojice chlebů (Multicereální a Chalupářský z Billy) vydržela, stále voní a
kdyby bylo nejhůř a měla bych motorovou pilu, neváhala bych si zakrojit. Každopádně bych je mohla použít
alespoň na strouhanku - nikde se neobjevila plíseň.

Pro srovnání: poznámky u jejich sourozenců uložených v pytlíku v den sedmý. Multicereální pšenično-žitný:
"Vespod chleba mapy plísně, černé i bílé, pavučinově propletené do sebe, a to přestože na první pohled
vypadá stále ještě jedle a jinde se plíseň neobjevila." Chalupářský: "Nemám odvahu otevřít pytlík, plíseň je
všude, černočerný hnus!"

Nad výběrem chleba je nutné přemýšlet
Závěrem: test chlebů uzavřených do mikrotenového sáčku nemá vítěze, jen mnoho propadáků. Ukázalo se,
že kvalitní chleba v utěrce opravdu vydrží déle a v lepší kondici. I tak je ale výsledek - po sedmi dnech
pouze 2 z 12 testovaných chlebů, které se ještě dají jíst, a to pouze když je upilujete, nikoliv ukrojíte - dost
smutný.

A ještě něco: rozhodně neplatí, že by se vyšší cena nutně rovnala vyšší kvalitě. To dokazuje smutný příběh
v testu suverénně nejdražšího chleba s cenou 104 korun za kilogram - Slovanského z Billy. A mezi
vítěznými skončil i chleba s cenou 60 korun za kilogram, tedy za normální stejně velký bochník, jako je ten
Slovanský, člověk dá u Multicereálního pouhých 24,90.

Takže osobně to s chlebem přehodnocuji, a zřejmě přejdu na Hostivařský pecen. Když totiž k testu přibalím
i subjektivní chuťové vlastnosti, tak je pro mě vítězem právě on.

Prodejci tají nebo neznají složení chleba. Víte, co vlastně jíte?
Pekaři používají řadu triků, jež jsou ale v EU vesměs povoleny a řídí se zákonem. Přesto jsou konzumenti
často překvapeni, když nějaké to pekařské "tajemství" vypluje na povrch.

Časy, kdy se chléb hnětl z mouky, droždí a vody, jsou ty tam. Již před dlouhou dobou nahradily lidskou práci
a umění stroje a tradiční těsto se změnilo na moučné směsi.

V rakouském nebo německém pekařství "slintáme" nad desítkami různých druhů do zlatova propečeného
chleba. Pozor - to ale neznamená, že voňavé pochoutky naši sousedé upekli z padesáti různých druhů
těsta. Tzv. pekařské směsi umožňují pekaři vyrobit z deseti druhů těsta až padesát typů chleba! Tmavá
barva chleba ovšem neznamená automaticky, že chléb je celozrnný, neboť pekař může zcela podle předpisů
přidat do těsta barvu z karamelu, z kuléru (pražený hnědnoucí cukr) nebo slad či pražený ječmen; a z bílého
těsta je náhle tmavý chléb. Ale nikoliv celozrnný, jak se stále mnozí zákazníci mylně domnívají!

Takových triků existuje velká řada, ale v EU jsou vesměs povoleny a jejich použití se dokonce řídí zákonem.
Přesto jsou konzumenti často překvapeni, když takovéhle pekařské "tajemství" vypluje na povrch.

Co taky najdete v pečivu?
Například v kornšpicu, který kupujeme pro jeho vysokou výživovou hodnotu, najdeme kromě pšeničné
mouky označované '1', vody, celozrnné pšeničné mouky, celozrnné žitné mouky, sladu, mléka, pražené
žitné mouky, lněného semínka, sóji, droždí, soli a koření také přípravek E 300 (kyselina askorbová),
emulgátor E 472 (estery mastných kyselin) a prostředek E 262 (octan sodný).

Ani složení bílého chleba nevypadá naturálněji. V obyčejné housce a tukovém pečivu sníme kromě pšeničné
mouky označené 00 a 0, vody, droždí a soli také tuk. Kromě toho přidávají pekaři do bílého pečiva ještě další
přísady jako přípravek E 300 (kyselina askorbová, tj. vitamin C), slad, E 472f (estery mastných kyselin),
dextrózu, pšeničný lepek a některé enzymy.

Do žemlí z řetězce McDonald´s se dokonce přidává bílý cukr, aby se po zahřátí obě půlky dobře slepily a
hamburger uvnitř udržely mezi sebou.

Chtějte znát složení!
Chléb má stále v běžném potravinovém spotřebitelském koši vyhraněné postavení. Je to totiž základní
potravina a historicky synonymum života a přežití, protože má pevné postavení i v mytologii a náboženství.

Možná proto spotřebitelé reagují tak citlivě na jeho složení. Proto by se měli o jeho složení mnohem
častěji zajímat a u svého pekaře pokládat otázku, z čeho se vlastně nabízený chléb vyrábí. Podle
normy musí totiž v každém pekařství a velkoprodejně viset seznam produktů a jejich složení.

Průzkum, který si občas jako výživový poradce dělám (chci vědět, jak dobře poradit klientům), mi stále říká,
že transparentnost složení chleba i ostatního nebaleného pečiva v pekařstvích i velkoprodejnách je
nedostatečná. Písemné podklady o složení nebaleného chleba nebyly často vůbec k mání, pracovníci úseku
pečiva byli neinformováni a moje dotazy zůstaly nezodpovězeny s výmluvou, že "vedoucí tu právě není". Je
na nás, abychom jako spotřebitelé více na prodejce tlačili a domáhali se informací.

Správně upečený chleba by měl "zvonit"
Chléb prý upadá v nemilost… Pro mě ale není nic slastnějšího než patička jen lehce posolená, a
samozřejmě čerstvá, křupavá a voňavá. Přesto Češi dávají v posledních letech přednost jiným pekařským
výrobkům…

O kvalitě dnešních chlebů můžeme občas právem pochybovat. I to může být důvod, proč ho kupujeme stále
méně, jednoduše - není dobrý. Nebo je to proto, že menší druhy pečiva jsou spotřebovány dříve, ještě
"začerstva"?

Je chleba věda?
Z čeho se vlastně chléb vyrábí? To by snad mělo vědět i malé dítě… Nejdůležitější je mouka - používá se
mouka pšeničná chlebová a žitná, dále pak různé speciální druhy. Například celozrnná či z jiných obilnin.
Pro výrobu obyčejného chleba je to však mouka žitná a pšeničná v tomto poměru:

· Žitnopšeničný chléb - 70:30
· Pšeničnožitný chléb - 70:30
· Celožitný chléb - 100 % žitné mouky

Dále je to voda, ta musí mít parametry pro pitnou vodu, sůl tvořící zhruba 1,5 % hmotnosti mouky a droždí,
kvásek nebo zákys…

Tolik teorie, pojďme se podívat, jak to vypadá v praxi.

Každý Čech sní v průměru 44 kilo chleba za rok. Před 50 lety to bylo 70 kilogramů.

Chleba se nesmí "uvařit"
Jaký je rozdíl mezi těmito živými organismy, jež činí chleba chlebem? Ptám se paní Jiřiny Duchoslavové ze
Smékalova pekařství z Vysokého Mýta, které se mimo jiné může pyšnit i titulem Mls roku Pardubického kraje
2009 pro výrobek slunečnicový chléb. Její firma si zakládá na poctivé pekařské práci a rodinné tradici.

Jak je to tedy s tím kváskem?
Chléb se dříve vyráběl (a někde ještě vyrábí) tradičním způsobem - třístupňovým vedením kvasů z žitné
mouky. Tento způsob je náročný na technologii, prostory a vyžaduje odpovědného, zaučeného, lépe
vyučeného zaměstnance. Při nedodržení přesného technologického postupu dochází ke znehodnocení
kvasu a výsledkem je chléb, který je nedobrý, kyselý, nekvalitní.

Nejenom proto se dnes využívají modernější technologie. Jednou z nich je kvasomat, ve kterém se používá
kvasná kultura, která se namnoží a nahradí třetí stupeň kvasu. Do tohoto kvasomatu se může použít menší
množství staršího suchého chleba. Musí se však použít pouze v takovém množství, které
neznehodnotí kvas.

Další možností je použití třetího stupně kvasu, který je ve formě pasty, prášku, nebo tekutého kvasu. Při